Cruentus: Time Slayer – upírská řezanice

Akční hra s upírem živícím se dušemi mrtvých nepřátel – to je námět s pořádným potenciálem. Cruentus se pokusil o vítězství v soutěži serveru Acoders a i když to nakonec nevyšlo, rozhodně je oč stát…

Upíří tématika je jednou z literárně, filmově a samozřejmě i herně nejvděčnějších. V upírech si lidé odpradávna ztělesňovali své nejhorší obavy. Jsou to stvůry přicházející v noci, zlí jako neproniknutelná tma sama, přemisťují se rychle a neslyšně na netopýřích křídlech, jejich původci jsou dávno mrtví a přece ne tak docela zapomenutí lidé. Ale co je zdaleka nejhorší, živí se krví. Životodárná tekutina člověka je pro jeho plémě mízou, doslova ztělesněním jeho existence – a tvor, který naopak k vlastnímu přežití právě tuto stravu potřebuje, se tak stává tím nejhorším parazitem a noční můrou vůbec. Není divu, že tak trochu zvrhlá touha bát se a děsit žene lidi stále častěji do naslouchání hororům s temnými postavami s nebezpečně dlouhými špičáky v hlavní roli. Cruentus se řadí mezi tituly, jež se nejvyšších nemrtvých dotýkají také, avšak nesází v první řadě na hrůzu a hráčovy potentované pampersky, nýbrž spíše na ozkoušenou a lety prověřenou plošinovkovou hratelnost s několika málo příjemnými nápady.

Hlavní hrdina nese stejné jméno, jako hra samotná. Cruentus je upír, i když ne tak docela v pravém slova smyslu. Přesně je „timepire“, neboť ze svých nepřátel nevysává krev, nýbrž čas, jejich životní energii, kterou využívá k provozování vlastních čar. Jinak se zdá být hra celkem obyčejnou plošinovkou ve stylu Castlevanie. Hlavní hrdina je viděn zboku, prochází jednoduše poskládanými levely a buší do desítek různorodých nepřátel, mezi nimiž se krom sličných děvčat s proklatě ostrými katanami a lučištníků najdou třeba i mocní a obtížně zdolatelní bossové. Šťávu Cruentu dodávají jednak občasná skákací intermezza (i když posouvání po lustrech do vyšších částí úrovně mírně postrádá logiku), jednak již zmíněné čarování. Kouzelná klávesa Z umožňuje ve spojení se špikou nahoru či dolů doplnit si výměnou za časovou energii životy, anebo celou hru zpomalit, když se nepřátelé řinou v přílišném proudu. Škoda jen, že nejde o kopii max-paynovského bullet timu, která by byla ještě užitečnější a efektnější než obyčejná slow motion.

Ovládání je bezproblémové. Základními klávesami jsou kurzorové šipky, další dvě akční tlačítka se používají ke skokům, mlácení a ve vzájemné kombinaci k sání energie z duchů mrtvých nepřátel. Všechno je maximálně přehledné, snadné a rychlé – možná i zásluhou enginu Games Factory, na němž je Cruentus postaven. Bohužel se mu nevyhnulo něco málo programových bugů – hra padá po zabití třetího bosse a občas má problémy s odebíráním spritů mrtvých nepřátel. Grafické zpracování je na sotva průměrné úrovni, snaží se nabídnout retro zážitek a mírně připomíná hry z Amigy a počátků šestnáctibitových počítačů, bohužel její technická úroveň je nižší. Snad jen sprity hlavního hrdiny a závěrečných nepřátel jsou ohodnotitelné chvalitebně. Ozvučení dosahuje jen na průměrné příčky. Celkově je Cruentus příjemnou, avšak zdaleka ne tak revoluční ani hratelnou gameskou, jako přímá konkurence v soutěži Stop Clock Drop, Retrospect či A Time Warp. Čtvrté místo si však zřejmě vysloužil právem.