Cubemaster 2000 - kostky, kostky, kostky

Kostky ... kostky ... kostky ... Parafráze na známou kachní scénku z filmu Rozpuštěný a vypuštěný asi nejlépe vyjadřuje moje pocity z psaní recenze na další odrůdu Tetrisu. Co má člověk o těch barevných kostičkách pořád psát jiného, než že padají … padají … padají …

Recenzovat hry jako Mahjong, Arkanoid nebo Tetris je vážně za trest. Každý je zná, každý je hrál a každému je jasné, co od nich očekávat. Abych ale o Cubemasterovi mohla napsat něco delšího než dvě věty, pokusím se předstírat, že principy Tetrisu jsou známé asi jako každá průměrná hra a že si o nich proto můžeme říct něco víc.

Cubemaster 2000 je totiž opravdu klasický Tetris. Tedy základní myšlenka je klasická, ovšem množství voleb, kterými si můžete kostičkovou hru přetvořit ke svému obrazu, je docela nadstandardní. Vezmeme to popořádku - na Cubemsterovi jakožto i na každém jiném Tetrisu je nejdůležitější hrací pole, v němž seshora dolů padají různobarevné kostičky. Kostičky mohou být jak jednotlivé, tak poslepované do celků (čtverců, obdélníků nebo i jiných geometrických tvarů, jejichž názvy neznám) a vaším úkolem je skládat je na spodní řádce hracího pole tak, aby z toho vznikaly řádky vždy jedné barvy. Jakmile takový řádek vytvoříte, kostičky, z nichž se skládá, zmizí a horní patra skládačky spadnou o jednu úroveň níže.

Jasné jako facka, že? Potíže nastávají až v okamžiku, kdy se začne buďto zvyšovat rychlost padajících kostiček nebo začnou seshora padat tak strašné patvary, že je nelze nikam upíchnout. Proto, aby si hráči mohli zvolit tak obtížnou hru, jak jim to vyhovuje, existuje právě v Cubemasterovi hromada voleb a nastavení (což je ostatně taky to jediné, co má smysl na Tetrisu vylepšovat). Nastavit si můžete snad úplně všechno, například typ hry (klasický, profesionální, extrémní), kterým ovlivníte, kolik a jak složitých kostičkových slepenců vám bude do hry padat - při klasickém jich bude 7, při profesionálním 14 a při extrémním celých 21 (a nepřejte si vidět některé ty tvary).

Další volbou je pochopitelně typ pozadí a kostiček - v pozadích máte na výběr z několika desítek (od decentních světle šedivých až po psychedelické divočiny, na nichž sotva nějaké kostičky rozeznáte) a kostiček je přesně 15 typů (přičemž u pozadí i kostiček existuje ještě volba pro zvlášť náročné hráče, kdy si lze nastavit, aby se vždy s každou novou úrovní vybral a i jiná tapeta a jiné kostky). Kromě těchto voleb jsou tam ještě další pro vypnutí/zapnutí hudby (skoro bych doporučila vypnout ji ještě dřív, než začnete hrát), doby trvání úrovně v minutách, typ ovládacího zařízení atd.

Tak, a jsme u konce článku. Ti, kdož Tetris důvěrně znají ať už z PC nebo z nějakých kapesních hraček, se zhola nic nového o tomto fenoménu nedozvěděli a ti, kdo ho neznají, si tenhle článek nejspíš nikdy nepřečtou. Když to takhle vidím černé na bílém, utvrzuji se v tom, že příští recenzi na nějakou tetrisovou variaci rozhodně nebudu psát já.