Curator Defense - umění pod vaši ochranou

Uprostřed noci se v muzeu tradičního umění dějí zvláštní věci. V této hře bohužel neoživují žádné exponáty, namísto toho se kusy moderního umění chtějí propašovat dovnitř a také si užít svých patnáct minut slávy. Naší halou pseudointelektuální paumění neprojde!

Hra Američana Davida Howa je sice už tři roky stará, ale aspoň s už vychytanými bugy. Curator Defense by podle mě chtěla být taková rozverná variace na tower defense hry, což je pro případ, že jste tu poprvé, druh strategie, ve které musíte stavět různé nepohyblivé věže a bránit pohyblivému nepříteli projít skrze ně. Zatímco většina tower defense her bere v potaz kanóny, šípy a takovéhle military propriery, v Curator Defense máte na první pohled svěžejší prostředí, přičemž cílem je ochránit vaši obrazovou galerii před moderním uměním.

Říkám na první pohled, protože jakkoliv tenhle nápad zní slibně, a původně jsem si říkal, že by to třeba mohlo mít i prvky Dungeon Keeperu, ve skutečnosti je změna oproti vojenským bratříčkům spíše kosmetická a spočívá v tom, že namísto tanků střílíte jezdící obrazy a namísto kulomety střílíteâ?Ś vlastně taky kulomety. Princip je tedy stejný, jako u konkurence. Bráníte se nepříteli, za jeho skin dostanete peníze, za peníze kupujete lepší obranu, nepřítel se postupně valí ve větších počtech a s tvrdší kůží. Nepřátel přes vaše pozice může projít do nitra galerie maximálně deset, poté vás čeká over game.

Pokud jste tedy čekali něco originelního, můžete nyní v klidu odejít. Pokud vás obměna v rámci žánru zaujala a těšíte se na bizardní nepřátele, ale spokojíte se s tradičním gameplayem, můžete směle jít stahovat.

Jediné, co zde vytrhává z letargie, jsou zajímaví nepřátelé, byť zase nejde o nic, u čeho by se člověk divil, jaké že to drogy musel David brát. Různé variace na černé létající obrazy, pestrobarevné bedny, obří kostky a v neposlední řadě duchy už zabitých nepřátel mohou jednomu cuknout s koutkem. Trochu bizardně působí fakt, že potvory nejsou penalizované za to, projdou-li vaši věží a zničí jí-li tím (!), přesto jim můžete poskládat labyrint, kterým protivníci nepůjdou rovně (i když by mohli) a budou následovat vaši složitou trasu.

Oferta zbraní se omezuje na čtyři druhy věží (slabá, silná, slabá ale rychlá, mega plošný útok) a trojici bonusových nestřílejících věží poskytujících svému okolí zajímavé vlastnosti, například detekci duchů nebo zpomalení, popřípadě zastavení nepřátelské potvory. Kromě toho máte k dispozici i dva typy "zdí", s čímž souvisí jeden bod stržený z původně plánovaného ohodnocení.

Ovládání nepatří mezi nejvychytanější a ze začátku jsem s ním trochu soupeřil. Nejde o to, že by bylo nějak obludně nepřehledné, jako třeba v Millenium Remake, není ale dobře navržené pro hru, která vyžaduje rychle reakce. Ony zdi například musíte stavět čtvereček po čtverečku, což v situaci, kdy se na vás valí vlna za vlnou, prostě vadí. Ikonky pro aktivaci speciální vlastnosti taky nepatří mezi největší; obecně se tu s myší jezdí více, než by mělo.

Přes všechny výhrady jde o svižnou a především pěkně zpracovanou hru, a jak si můžete ze screenů okolo všimnout, i poměrně náročnou. Osobně jsem mnohem delší čas strávil u (dosud nerecenzované) Senseless War, nicméně vadí-li vám krev, neustálá kanonáda děl a máte-li hodně rádi 3D hry, nemůžete s tímto dětštějším tower defensem minout.