Je cosi shnilého na době, v níž digitální počítačová hra, vyžadující ke svému chodu sofistikovanou a drahou technologii, simuluje "analogové" hrátky s levným médiem papíru a propisky. Na jednu stranu tak dnešní Cut & Paste svým hráčům připomíná zašlou slávu dětských let, kdy i ohyzdně namalované auto a nelidsky vypadající náčrtky rodičů vysely na nástěnce jako skoro výstavní umění, na druhou stranu jakoby vybízela "vypněte počítač a běžte si raději malovat."
V experimentální zboku viděné arkádě Cut & Paste totiž převezmete kontrolu nad kreslenou figurkou jdoucí přímočaře zbytkem namalovaného světa. Samotná procházka dává nový význam slovu přímočarost, protože během ní hráč jednoduše odklepává další a další animace a svého avatara dokonce ani neovládá způsobem běžným u zboku viděných arkád. Čas od času se ale na pozadí vyjeví objekt, jenž lze z "papírového podkladu" vyříznout a uschovat do inventáře k budoucímu použití skrze vložení do papírové reality.
Takovým objektem může být balvan, ale také třeba letadlo, a potvoru před vámi tak lze zavalit, ale také obletět. Určitá nelineárnost toho, který který objekt použijete (ve hře je více objektů, než jsem použil) sice slibuje možnost hrát více cestami, ale kvůli prakticky chybějícímu ději je tento přístup kriticky nevyužitý. Nevím, co v dětství kreslili autoři hry, ale moje listy papíru obsahovaly i nějaké vztahy mezi postavami.
Jsem si skoro jistý, že podobně jako jiné experimentální dílka zůstane Cut & Paste ocejchován čtenářským hodnocením pohybujícím se kdesi u Mariánského příkopu (tedy hodně nízko). Na druhou stranu je jeho protidigitální apel a hračičková atmosféra natolik unikátní, že nad ní nelze než plesat. Cut & Paste sice ani omylem nešla tak daleko, jako třeba mód Drawn to be Alive, přesto je osvěžující si s ní na chvíli připomenout dobu, kdy k fantastickému dobrodružství jeden nepotřeboval nebesky dokonalé počítačové enginy ale stačil mu list papíru, Koh-i-nor a neomezená představivost.