Cyberpunk 3776 je éterická, zasněná a dost jiná retro arkáda

Melancholické barvy a desítky nepřátel halí zničenou planetu Zemi do smutných obrazů. V této hře, která si na rozdíl od jí podobných nepotrpí na pompéznost a efektní triky, se vám dostane syrového retro zážitku, ovšem s puncem stylu a originality.

Cyberpunk 3776 jde tak trochu proti proudu. Místo složitých mechanik představuje to nejjednodušší z horizontálních retro stříleček, místo nabušeného hrdiny pilota hrajeme za člověka sklíčeného depresí a otázkami, a ještě nesází na efektní grafiku, ale melancholicky zamlženou atmosféru zpustošené Země. A přesto jí to vychází. Byla by chyba minout tenhle prototyp, který díky komunitnímu financování ožil v plnohodnotnou komerční hru.

Retro může vypadat i jinak než úplně retro. Divná věta, ale začne dávat smysl. Takzvaných horizontálních arkád jsme viděli desítky, snad stovky. Většina se hraje a vypadá, jakoby je někdo uvařil podle sto let staré kuchařky bez čehokoliv navíc. Bezmyšlenkovitě a bez nápadu. Cyberpunk 3776 je trochu jiný. Bere si totiž jen to nejzákladnější, co žánr nabízí a na nějaké pompéznosti kolem z vysoka kašle. Je to tak trochu rebel, zločinec, kterému jeho zločin prochází.

Ovšem, není to vůbec na škodu. Zatímco u jiných podobných titulů je kvalita hry posuzována podle počtu barevných explozí za vteřinu, zde je to jinak. Explozí je nějak málo, jsou zamlžené, zašedlé a zahalené do smutně působící všudypřítomné mlhy.

A tak je to se vším. Příběh depresemi zničeného pilota, který prohrál válku o záchranu matičky Země, je vyprávěný během samotné akce, jako byste četli deník, nebo dopis na rozloučenou před sebevraždou. Hlas i zvuky jsou ztlumené a hnané přes filtr tak, že působí vzdáleně a rezonují ještě chvíli, než hrdina domluví nebo stíhačka vybuchne.

Ani s hraním to není podobné jako jinde. Zde ve druhé misi zkrátka nenajdete vylepšení, které z vaší lodě udělá létající monstrum a generátor efektů á la disco, které střílí pestrobarevné lasery a rakety do všech směrů kolem sebe. Máte jen jeden typ útoků a ten se mění snad jen v kadenci a vždy střílíte před sebe.

Nesmíte ale střílet moc dlouho, protože pak se přehřejete a jste zranitelní, čehož nepřátelé využijí svým agresivnějším chováním. Pár zásahů sice vydržíte, ale lepší je zapnout si štíty. Ty se musí dobíjet, ale na několik vteřin vám dají pocit relativního bezpečí.

Na konci mise čeká obvykle boss, který je dost tuhý, ale není potřeba vymýšlet kdovíjak divokou taktiku k jeho udolání. Stačí střílet s rozumem, vyhýbat se palbě a nenechat přehřát zbraně. Za nasbírané body si vylepšíte jednu z vlastností lodě (rychlost, obrana, štíty, nižší generování tepla) a jde se dál. A to je všechno.

Cyberpunk 3776 si nepotrpí na nějaká super duper udělátka, ozdoby a zbytečné pitomosti, které by zde byly jen proto, aby byly. Je to čistá, obtížná a zamyšlená arkáda s dost syrovým, ale originálním přístupem k jinak profláknutému žánru.

Zde, pod odkazem na Indie DB si můžete stáhnout verzi hry pro Mac OS.