CyPet 2 - jak pečovat o smajlíka

Virtuálním zvířátků Tamagotchi už dávno odzvonilo. Čas od času ale vznikne nějaká obdobná simulace a některé jsou kupodivu zábavné. Asi proto, že je nemusíte kontrolovat celé dny. Jednu z nich jsem pro vás zrecenzoval. Není to recenze příliš obsáhlá, protože si myslím, že s tamagočim jste do styku přišli snad všichni. Ale tato PC verze je dobrá.

Jistě mnoho z vás má doma nějakého domácího mazlíčka. Určitě ho máte rádi, mazlíte se s ním a povídáte si s ním (samozřejmě mluvím o mazlíčcích z říše zvířat). A jistě se o něj musíte také patřičně starat. Pokud samozřejmě nemáte tak hodné rodiče, kteří z vaším psíkem chodí ven rádi a sami ho nakrmí. Pak je situace jiná, ale jistě se o něj čas od času rádi postaráte také. Já o svého psa pečuji moc rád, ale ven s ním ze zdravotních důvodů chodit nemůžu a moc mě to mrzí. Tyto starosti o naše zvířátka, by měly být hlavně radostmi, vždyť ona nám za to budou moc vděčná.

Pro ty, kteří nemají to štěstí žádné zvířátko chovat, tu byl před několika lety jeden japonský zázrak nazvaný Tamagotchi. Ten dovoloval naprosto všem chovat v jakémsi vajíčku virtuální zvířátko. U většiny lidí bylo nejznámější nepříliš roztomilé kuřátko, ale běžně koupit jste mohli také psi, kočky či želvy. Časem se objevily i modely, které v sobě obsahovaly zvířátek povícero. Mnoho lidí ale časem poznalo, že taková starost o miláčka na baterky, který nejde vypnout a budí vás celý šílený třeba ve dvě hodiny v noci, není to pravé ořechové, a tato mánie celkem brzy (po počátečním obrovském boomu) opadla. Dnes se z "vajíček" pomalu ale jistě stává historická relikvie. Možná bych to své ještě někde našel, ale nijak zvlášť se mi po něm nestýská. Dočista bych na něj zapomněl. To by ovšem nesměla existovat celosvětová síť.

Před několika dny jsem objevil hříčku CyPet 2, která se Tamagotchim nechala inspirovat. Možná by se tento výtvor dal nazvat i remakem. Spíše určitě by se tak dal nazvat. Je to remake. Když jsem ho našel, zamyslel jsem se: "hele CyPet 2, vypadá to dobře co si zavzpomínat." Nemohu si pomoct, ale prostě mám rád hry, které se nějakým způsobem zapsaly do dějin. Navíc se CyPet dá, když, kdyby mi lezl na nervy, bez problémů ukončit. A tak jsem si ho stáhnul.

Po instalaci nastal čas nastavit parametry a obtížnost chovu svého zvířecího svěřence. Parametry myslím hlavně jeden jediný. A to, jak se bude zvířátko jmenovat. Dále tu je pět stupňů obtížnosti od začátečnické (Beginner) až po náhodnou (Random) či vlastní (Custom), kde si můžete nastavit úplně všechno. Vývoj lze uložit a kdykoliv v něm pokračovat. Také si v Options můžete nastavit rychlost vývoje. Až se s tím vším seznámíte, můžete začít.

Já (abych hernímu systému lépe přivykl) jsem prvního svěřence pojmenoval Ondra. Zjistil jsem, že je všechno velice jednoduché, a pokud byste vy mladší měli problémy s angličtinou, vše je znázorněno obrázkem (bohužel je ale dost miniaturní a nenázorný). Různá menu vlastností jsou pouze textová, ale jednoduché to stejně je. Bohužel hlavním hrdinou není žádné zvířátko, ale smajlík :-) Toho musíte krmit, hrát si s ním, (máte k dispozici dvě hry, ale ani jednu jsem nepochopil, hlavně že to fungovalo :-)) léčit ho a naučit ho chovat se. On vám na oplátku bude svým výrazem naznačovat, zdali je všechno v pořádku. Pokud ano, bude vás roztomile zdravit, ťukat na vás atd. Vývoj můžete sledovat v přehledné statistické tabulce, pokud bude něco v nepořádku, údaj se zvýrazní a na obrazovčičce se smajlíkem se objeví podstata problému. Prostě typický Tamagotchi. Když jsem se všechny tyto věci během asi tak sedmi minut naučil, Ondrův vývoj jsem ukončil. Pro potřeby screenshotů jsem založil smajlika nového se jménem "Zviratko" (háčky a čárky bohužel nejsou plně podporovány). Můžete si dokonce zvolit dvě grafické stránky, z toho je ale ta předem nastavená (vidíte na obrázcích) daleko slušivější.

Tak to by bylo všechno. Pokud se vám po virtuálních mazlíčcích zastesklo, je tu hříčka pro vás. Pokud ne, můžete jí vyzkoušet, protože jsou tu ty zmiňované výhody. Tak příjemnou péči.