Darkness Creeping – proč se jen bát tmy?

Velká tma a pomalu se šourající hrdina v adventuře z pohledu vlastních očí. Ačkoliv obsahuje mnoho chyb, je pro hororově pozitivní jedince stravitelnou herní jednohubkou.

Darkness Creeping

Adventura viděná z pohledu hlavního hrdiny, zároveň strachem naplněné dobrodružství za vysvobozením. Tak se alespoň na první pohled tváří hra Darkness Creeping, třebaže již na pohled druhý zjišťujeme, že tomu až tak není. Svého ideálu nedosahuje a spoustu věcí dělá tak nějak bezděčně a nerozumně. Má ale i své světlé momenty.

Hororových příběhů vyprávěných z pohledu očí protagonisty se mezi komerčními hrami objevilo několik. Napadá mě například firma Frictional Games, která, zdá se si na tento typ her sama udělila patent se svou sérií Penumbra a posléze výbornou a neméně děsivou Amnesií. Darkness Creeping se snaží stylově alespoň napodobit či přiblížit se těmto lahůdkám pro děsuchtivé hráče. Bohužel se jí to moc nedaří. Přesto je zajímavým přírůstkem, takže si zaslouží, abychom si ji trošku přiblížili.

Příběh této hry vytvořené v rámci soutěže Ludum Dare, přesněji jejího 23. ročníku, začíná ve vězení. Spíše kobce, nebo žaláři neskutečně drsných, středověkých kvalit. Hlavní hrdina je spíše negativní postavou, neboť je zde uvězněn a mučen za poměrně nestandardní čin, či spíše vlastnost. Dokáže se vtělit do živých tvorů a jednoduše je ovládnout. Jednoho dne nebo večera se proto rozhodne, že se ze své klece takříkajíc „vypaří“. Výborně se mu k tomu hodí všudypřítomní šváby.

Na jednu stranu se člověk diví, proč hrdina neutekl už mnohem dříve, když popisuje, jak cítí, že ho každý další den v žaláři opouštějí síly, ale to není až tak podstatné. Důležitý je fakt, že ačkoliv je popisován jako ten, kterého se jiní pro jeho schopnost obávají, nemůže ve hře kromě švábů ovládat cokoliv jiného. Pravda, kromě nich toho ve hře už mnoho není, pak již jen pavouci, ale stejně.

Smutným faktem je, že hra disponuje spoustou negativních vlastností. První se týká hrdiny, který se pořád podivně plazí, je pomalý a především se neustále podivně klepe. Když pak stoupne na cokoliv na zemi, třeba kámen, spadne na podlahu. Vy jej pak musíte složitě zvedat klávesou „F“. Takto nepotřebnou a otravnou finesu jsem ve hře neviděl už dlouho. Nemá vůbec žádný racionální důvod a jenom dezorientuje hráče. Chápu, že je náš hrdina po dlouhém pobytu v kobce oslabený, ale místo padání na zem by mohl třeba jen těžce dýchat.

Dalším designérským omylem je skutečnost, že hra je až zbytečně tmavá. To v kombinaci s neostrými texturami způsobuje, že skutečně není skoro nic vidět. To však můžete posoudit sami z obrázků. Právě podivná a hranatá grafika má za následek, že hra není příliš děsivá. Nejspíše na tom má podíl viny i nevýrazná hudba. Darkness Creeping jednoduše není děsivá, její atmosféra je pouze „divná“ a trošku skličující, ale v žádném případě se u ní nebojíte.

Mohlo to dopadnout rozhodně lépe. Darkness Creeping obsahuje spoustu nedodělků či vývojářsky špatných rozhodnutí. Není příliš děsivá a graficky mi přišla až zbytečně tmavá. Přesto bych ji úplně neodsuzoval, přece jenom základní dějová zápletka je originální a pár nápadů nepostrádá. Jen tyto nápady nejsou natolik zřejmé a šokující, aby z Darkness Creeping udělaly to, co není. Dobrý horor. Na takový si budeme muset počkat do už připravované recenze na hru Slender.