Darkverse připomene starý žánr vesmírných simulátorů

Darkverse je dvourozměrný simulátor života kosmického horníka, obchodníka, nebo nájemného lovce odměn. Velké možnosti rozhodování a vylepšování vlastní raketky jsou však v tomto případě vykoupeny vysokou obtížností v soubojové oblasti.

Sympatická vesmírná hra Darkverse nabízí celou škálu vyžití v nekonečném oceánu hvězd. Můžete být lovec hlav, obchodník nebo třeba horník. V několika obrovských 2D vesmírných lokacích pak směňujete nabyté bohatství za ještě větší bohatství, lovíte obtížné piráty a teroristy, vylepšujete vlastní loď, kupujete nové zbraně, nebo si jen tak pro radost cestujete lokacemi a řešíte problémy, které se namanou.

V Darkverse se ocitáte na jednom konci vesmíru, máte k dispozici slaboučkou lodičku a pár kreditů na účtu a vše ostatní je na vás. Po nadokování do první vesmírné stanice je zřejmé, o co zde běží. Je možné nakupovat a prodávat suroviny, kupovat lepší prvky vaší lodě, nebo vzít nějakou misi.

Nedočkaví vezmou rovnou nějaký úkol, který je pošle na druhou stranu mapy lovit nějakého korzára a brzy poznají, že tak jednoduché to zase není, ti vytrvalí si pořídí těžební drony a vydají se do bezpečných oblastní kutat suroviny.

Těžba probíhá tak, že v závislosti na kvalitě a síle vašich malých robotických horníků se z asteroidů různě rychle přesouvají cenné kovy do vašeho hangáru. Po nainstalování skeneru je možné zjistit, jakou surovinu kus vesmírného šutru obsahuje, porovnat v obchodě, která je na dané mapě nejžádanější, a začít s pracemi.

Drony těží do té doby, než vytěží všechno, nebo než vám začnou uvnitř lodi suroviny padat za krk a tlačit na pilotní křeslo. Po prodeji na stanici je za kredity možné koupit nějakou zbraň, lepší štíty, pohon, trup nebo třeba nějakou speciální schopnost.

Jakmile jste nakoupili ve vylepšeních všechno, co se nakoupit dalo, je čas na nějaký ten boj. Každá stanice nabízí několik úkolů (většinou stylu najdi a rozstřílej), rozčleněných podle obtížnosti. Po vybrání je cíl označen na mapě, přičemž většinou se nachází dál na okraji a je třeba se k němu krapet prostřílet.

Souboje jsou podle mého názoru nejzábavnější částí hry. Jsou totiž velmi nevyzpytatelné (umělá inteligence není špatná), hektické a zatraceně obtížné. To se projeví ve chvíli, kdy vás váš cíl během pěti vteřin pošle do pekla. Vše přitom probíhá v reálném čase, ostatně jako vše ostatní ve hře. To však neznamená, že by na pořadu dne nebylo nějaké taktické myšlení. Správné uhýbání, předpokládání soupeřovi budoucí pozice a přesná střelba ze základních zbraní v kombinaci s těmi speciálními, to je to, co v Darkverse rozhoduje o vašem životě a smrti.

Darkverse není ještě zcela hotová hra. Autor na ní stále pracuje, ale už nyní je zřejmé, kudy se titul ubírá a kam míří. Na jednu stranu nabízí svobodu volby povolání, ale na druhou je po několika desítkách minut hraní (klidně i hodinách) ve vzduchu cítit pocit z nedostatku vyššího cíle. Velká galaktická mapa, kterou cestujete pomocí portálů a která vypadá jako z Mass Effectu, nabízí asi jen tři lokální mapky, i když obrovské. To se však může ještě změnit.

Horší je to s velmi mizerným vybalancováním obtížnosti, protože někteří nepřátelé jsou zkrátka nezničitelní a moc nepomůžou ani naváděné rakety. Kdo tedy hledá výzvu a širší možnosti uplatnění, bude se mu Darkverse líbit.