Abychom ale tvůrcům hned zpočátku nehanili jejich dítko, je nutno podotknout, že se za dosti velkou daň v podobě velikosti dočkáváme alespoň malé odměny v podobě 3D intra. To se snaží o dynamické pojetí, dobrý střih kamery a napínavou atmosféru, ve výsledku ale dopadá jako maximálně nadprůměrné videjko, jež splní svůj účel. Tím je předání několika málo nezbytných informací v čele s průměrným a neoriginálním příběhem mluvícím o genetickém inženýrství, nezdařeném pokusu a stovkám zmutovaných brouků, které zachvátily celou zemi. Klobouk celému intru dal dabing, který je sice nadstandartní výbavou freeware her, v tomto případě by ale ve chvíli, kdy by v Deathfall nebyl, bylo by to možná daleko lepší. Dětský hlas snažící se dodat příběhu vážný tón totiž nedopadl vůbec dobře.
To ale není ve výsledku vůbec důležité. Druhé, co mě překvapilo snad ještě více, je nepřítomnost souvislé kampaně. Člověk by tak nějak po podobném příběhovém úvodu čekal silnou příběhovou část, to se ale nechová. Jako satisfakce je vám předloženo několik samostatných herních módů, které ovšem sklamání ani v nejmenším nesrazí. Ve většině případů se totiž obsahově rovnají a ony detaily jakože v jednom jde o čas, v druhém o skóre a v třetím se body skóre odečítají za nesplněné mise, to snad opravdu za řeč nestojí. Plusem se naopak ukázalo několik různých prostředí s poměrně repetitivním pozadím a to ač se na něm opakuje dokolečka několik prvků. Naopak se mi poměrně zamlouvalo žíznivění v případě, že se vydáte na vyprahlou poušť – pokud totiž jednou za čas nenavštívíte nějakou tu oázu, prostě přijdete o život jako následek naprostého vysílení.
Jinak se ale musí uznat, že DeathFall atmosféru a zábavnost má. Frenetická akce s potoky krve, desítkami nepřátel dokola, zvyšující se intenzitou jejich příchodu a mnoha dalšími vychytávkami udrží hráče u obrazovky na dost slušnou dobu. Pokud tedy dokážete překonat těch několik málo problémů a stáhnete možná až přehnaně velký soubor, můžete si být jisti, že se budete v následujících minutách královsky bavit.