Hlavní hrdina projektu pojmenovaného jednoduše Din má zase trochu jiný problém. On ani nemusel nikam do společnosti speciálně vyrazit a problémy s komunikací se u něj vyskytují přímo na ulici. To si takhle kráčí po jednom neskutečně dlouhém chodníku napříč městem a cestou potkává samé známé osůbky. Poměrně pravidelně se bude střídat mužské a ženské pohlaví, což je ale tak to jediné. Autoři do projektu zasadili pouze jediný obrázek slečny a jednoho chlapce a tak vás budou v jednu chvíli pronásledovat stále ty stejné obličeje. To možná trochu zklame, ono je podivné když kráčíte po chodníku a za vámi jde třeba pět naprosto stejných chlapců.
To ale není až tak podstatné jak vypadají, daleko důležitější je, co se vám snaží sdělit. Celá hra začíná tím, že jdete osamoceni v naprostém tichu, což zde dlouho nevydrží a mít zapnuté repráky nebo sluchátka je takřka nutnost. Dobrým předpokladem k hraní je i jakási základní znalost angličtiny a schopnost ji odposlouchat.
Hlavním úkolem totiž bude poslouchat debaty těch, kteří se k vám drze připojují. Nejprve vám něco vykládají o jistých společenských událostech. To ale poslouchat zrovna nemusíte, pro vás je stěžejní až ta pasáž, kterou přeříká, když se nad ním objeví vykřičník. To vás totiž informuje o tom, že po vás daná osoba něco chce. To bude pokaždé to samé a sice stisknutí nějakého tlačítka. Ono ale není tak docela jasné jakého a proto je nutné poslouchat. Půjde většinou o písmenka, časem ale budou požadovaná i čísla a nebo mezerník a jiné podobné klávesy.
Zpočátku tedy žádný problém, posloucháte jediný hlas, časem ale jich bude tak pět na sebe, budou se překrývat a v těch slyšet v pravou chvíli požadovanou klávesu není snadné. Navíc tipování nikam moc nevede. Din je tedy s trochou nadsázky takový malý test pro vaši schopnost naslouchání.