Divided – výpravná cesta za tajemstvím

Divided je mezi volně šířitelnými adventurami tak trochu bílou vránou. Z technického hlediska jde o překvapivě profesionální kousek, snaží se ale kopírovat odsuzovaný a dnes v podstatě mrtvý FMV žánr. Má šanci na úspěch?

Služebně starší čtenáři českých herních magazínů si jistě vzpomenou na štvanici, kterou rozezlení redaktoři oprávněně rozpoutali proti módě takzvaných „interaktivních filmů“ či FMV her, jež prosazovaly velké společnosti v době nástupu CD médií na trh. Cesta dlouhých hraných sekvencí, do nichž tu a tam zasáhl hráč se ukázala jako definitivně slepá a pár slušných produktů jako Phantasmagoria nebo Gabriel Knight 2 to nemohlo zachránit. Přesto zřejmě některé vlna těchto povětšinou skutečně katastrofálních titulů zasáhla silněji než šipka Amorova luku – a vezme-li se to z druhé strany, kdo by si stěžoval, když celkově solidní hra bude tu a tam zpestřena pěknou filmovou scénou? Asi takto uvažoval Jeroen Stout, šestnáctiletý student, jemuž sice spolužáci nepříliš lichotivě přezdívají Papoušek, ale který to s 3D Studiem a C++ opravdu umí. A nezůstalo jen u uvažování: brzy dostaly neurčité nápady formu a právě zmíněnými nástroji se převtělily do podoby volně šířitelné adventury, která nese nenápadný název Divided a v kvalitě technického provedení překonává dokonce kdysi ohromující projekt Sigma.

Aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, důraz na FMV sekvence není v Divided zdaleka takový, jako v průjmových pitominách z devadesátých let minulého století a dala by se najít i řada podobností s Mystem či Atlantis, což už je srovnání lichotivější. Hlavní hrdina se na začátku probouzí v podivně nepozemsky vyhlížející kruhové místnosti, aniž by měl sebemenší potuchy, jak se sem vlastně dostal, k čemu ono podivné místo slouží a co má dělat, aby se z něj dostal pryč do normálnějších krajin. Časem se situace začne mírně jasnit, díky zápiskům, které tu kdosi zanechal, i díky různým mechanismům, jimž v logických hádankách přijde na kloub fascinovaný hráč. „K čemu může tohle, safrkurník, do prkenný vohrady, sloužit?“ je nejčastěji kladenou otázkou při hraní, ne ale ve frustrujícím slova smyslu. Divided fascinuje kouzlem tajemnosti, asi jako Verneův kapitán Nemo v Tajuplném ostrově.

Řeč čísel hovoří následovně: Divided obsahuje rovných sedm minut FMV scén, vlastní soudtrack a řadu lokací zobrazených panoramatickým způsobem podobně jako ve většině her od francouzského Crya. Hra běží v rozlišení 800x600, video v polovičním a někdy je obtížné se zorientovat, co se vlastně na scéně děje, záběry jsou ale překvapivě docela kvalitní a rozhodně ne bezúčelné. Screenshoty pak svou kvalitou samy hovoří za vše: vizuální stránku prostě musí ocenit i ti, kteří mají pocit, že Leonardo da Vinci byl nějaký nazelenalý televizní hrdina a Vincent van Gogh poslední trenér nizozemské fotbalové reprezentace. Všechny lokace, ač bohužel statické a neobydlené aktivními postavami, jsou nádherné, přímo dýchají a pomáhají k lepšímu ponoření se do hry.

Hrát Divided je specifický zážitek. Nevychutnají si ho asi ti, kteří lpí na podobě adventury z počátku devadesátých let. Ano, Monkey Islandy, Indiana Jonesové, Day of the Tentacle – to skutečně JSOU hry hodné následování, není to však jediný způsob, jak udělat dobrou adventuru. A tak přestože lze vznést oprávněné výtky k autorovi, že má Divided pomalé tempo, obtížně se v něm orientuje, chybí dialogy s postavami, rafinovanější kombinace předmětů nebo skrytá velikonoční vajíčka, nic to nemění na tom, že lidé bez staromilských předsudků mohou nalézt i ve zdánlivě mrtvých místnostech tajemného světa Jeroena Stouta zalíbení.