Do kina – kultura v Afghánistánu

Neuvěřitelné se stalo skutkem – v Aghánistánu bylo otevřeno kino! Všichni se do něj hned hrnou – a když všichni, tak i příznivci Talibanu, kteří ho chtějí podminovat. Je třeba jim v tom zabránit!

Nepříliš zkušený slovenský tým Design Studios má na svědomí vedle dnes recenzované záležitosti zatím jen vcelku průměrnou variaci na soutěžní pořad Chcete být milionářem. Krom toho připravuje velice zajímavou tahovou strategii ve stylu Heroes of Might & Magic, která nese název Past-Now-Future. Následující text se ale věnuje hře úplně jiného ražení, akční střílečce, jež nese na první pohled nic nevysvětlující název Do kina.

Příběh je prostý: v Afghánistánu bylo díky intervenci americké armády umožněno otevření prvního kina. Všichni se samozřejmě do něj hned ženou, obzvláště, dojde-li k premiéře gruzínsko-arménského velkofilmu v čečenské koprodukci. A když říkám všichni, myslím opravdu všichni – a to bohužel i včetně náboženských fanatiků, příznivců hnutí Taliban a všeho schopných teroristů v jednom. Ti se pokoušejí bohulibou zábavní prostoru zaminovat a zničit, čemuž je potřeba zabránit. Ale nikoliv za každou cenu, to by neodpovídalo filozofii americké armády. Životy civilistů jsou velice důležité, a tak pokud možno žádný nesmí při lovu na zhoubné záškodnické živly přijít nazmar.

Do kina na první pohled připomene starší českou hru Temelín, kde se stříleli ekologičtí aktivisté. Tentokrát hráč na obrazovce vidí jednoduchý kreslený obrázek kina, k němuž se zleva i zprava hrnou oturbanovaní a různě jinak ofáčovaní přismahlí Arabové. Mezi anonymním davem se ale sem tam objeví i postavička už od pohledu nebezpečnější – vousatý mudžahid s kalašnikovem připraveným k akci v levé ruce. V takovém okamžiku je potřeba urychleně zareagovat a kliknout na něj kurzorem myši, který se tradičně rovná zaměřovači pomyslné odstřelovačky. Podařil-li se zásah, Usámův chlapec bez okolků zmizí, ale když rána nevyjde, nastávají problémy. Dorazí-li totiž terorista až ke dveřím kina, ztratí hráč pět vteřin drahocenného času, který je už sám o sobě vypočítán jen tak tak. Stejně ztrácí vteřiny hráč i tehdy, pokud místo zasloužené rány do zadnice nekalého sabotéra zabije omylem nevinného civilistu.

V každé z pěti úrovní Do kina je nutné postřílet určitý počet teroristů, ten se samozřejmě neustále zvyšuje. Oproti tomu časový limit je stále drsnější a drsnější a už druhá či třetí úroveň mohou vystavit stop hráčům s ne úplně rychlými reflexy (či se špinavou a pomalu reagující myší). Do kina je totiž hra setsakramentsky obtížná a i když není zrovna dlouhá či variabilní, potrápí i zkušené moorhuhnisty. Vtipné jsou bonusové úrovně, jejich obsah ale nechť si zjistí každý sám…

Grafické zpracování je jednoduché, kreslené – a opět trochu připomíná již zmiňovaný Temelín. Je trochu škoda, že všechny úrovně mají jen jedno ne úplně detailní pozadí, animace postaviček Arabů by také mohly být lepší (či vůbec nějaké – jejich plynulý sunoucí se pohyb působí trochu divně), na druhou stranu, celkový dojem není špatný a jestliže je horší grafické zpracování hry daní za nízkou velikost, která je pro podobnou odreagovávačku nutností, lze ho překousnout.

Do kina není ani originální ani kdovíjak propracovaná hra. Podobných titulů si každý může jen z Plných her stáhnout desítky. Přesto tento koncept stále dokáže zaujmout a kdo hledá hříčku vhodnou k několikaminutovému odreagování a vybití vzteku, nemůže udělat lépe, než když si Do kina stáhne. Půl megabajtu je snesitelná velikost i pro modemisty, takže vcelku není důvod, proč tak neučinit…