Prvním zklamáním je hlavní postava. Již se nesetkáváme s charismatickým mladíkem s věčně rozevlátým a volným oblečením, který do výšky skákal bravurně a s několika málo triky navíc. Jeho roli přebrala pidi postavička, kterou abyste si správně prohlédli, museli byste na obrazovku zapůsobit lupou. Charisma také zrovna nepobrala, čemuž notně pomáhá holá hlava a černé brýle nestýkající se se současnou módou.
Nechme jej ale být a podívejme se na úkol, který v každé misis čeká. Cílem je skákat a to tak, abyste v časovém limitu stihli potkat červenou vlaječku značící exit. Limity jsou různé, většinou přesně napasované na právě rozehranou misi, tudíž se může jednat o intervaly s několika desítkami sekund až po ty nabízející sekund pouze několik (třeba 10). Spěchat musíte tak jako tak a ne vždy je jasná cesta. Skákat nebudete jen přímo nahoru, ale i do stran, mezi plošinkami, přičemž během toho je nutné si uvědomit, že nejspíše obíháýte celou tuto věž dokolečka. Pokud se tedy na startu ocitnete s tím, že vlaječka je jen pár centimetrů od vás, přesto ale vysoko a nedosažitelná, měli byste se vydat na stranu opačnou a série plošinek vás tam sama dovede. Že snad zabloudíte se bát nemusíte. Kde nemáte být, tam vás hra jednoduše nepustí, zavraždí vás nebo vás nechá spadnout dolů. Cesta tedy vede vždy jedna, pro dodržení časového limitu ale bude potřeba najít ji co nejrychleji.
K dispozici jsou celkem tři rozličné světa a na začátku si můžete vybrat kterýkoliv z nich. Ono mezi tím až takový rozdíl není snad akorát od druhého dál se začnou objevovat barevné plošinky a také nějaké ty posuvné části, jezdící z jednoho kraje na druhý, takže musíte opravdu přesně nasedat.
Asi největším problémem je ovládání. Skok hlavní postavy mi přišel jaksi těžko zvládnutelný a i po delší době hraní jsem měla problém provádět přesné úkony. Díky tomu je hra neskutečně těžká a to samozřejmě shazuje její hratelnost. Dech vám nevyrazí nejspíše ani technické zpracování, které se vydalo s heslem v jednoduchosti je síla.