Donna: Avenger of Blood - v zajetí krve a totalitního režimu

Téměř dokonalá hra s velmi příjemnými nápady a krásnou stylizací.

donna_08

Jako blesk z čistého nebe. Jak silně a nečekaně dopadne hlavní hrdinka Donna na chladný povrch chodníku, tak silně a nečekaně tato hra okouzluje ty, co se ji rozhodnou zkusit. Skvělá hratelnost, zajímavé technické pracování, síla vyprávění, novátorský přístup ke klasickým prvkům toho, co dělá adventuru tím, čím je. To vše se tu snoubí v jedinečném poměru. V souladu s tím, co hra hlásá: Naše modlitby byly vyslyšeny.

Stává se to málokdy. Málokdy vyjde ve svém žánru hra, která je hodna všeobecného doporučení a obdivu. Na poli freeware je tento jev snad ještě méně častý. Inu stalo se. Donna: Avenger of Blood je jednou z těchto mála případů.

Svět se stal podivným místem. Náboženství se stalo nejdůležitějším článkem života lidí. Bůh ví jak, zdravá lidská víra vymizela a nahradila ji víra slepá. Ta nicméně přerostla i do sfér politických a tak je bezejmenná země uprostřed Evropy řízena jedinou politickou stranou, hlásající ortodoxní křesťanství, jako jediný správný směr lidského chápaní a vývoje. Odpoutáme-li se od skutečnosti, že autor hry se vyznačuje dosti polsky znějícím jménem a že právě tato země je známá svým velkým počtem věřících, můžeme předpokládat, že příběhové pozadí působí jako zvednutý prst varující před náboženským utopismem v jakékoliv zemi. To abychom se vyhnuli kontroverzi.

Hlavní hrdinka Donna je upírka. Chápu, když před slovem „upír“ v dnešní době uteče každý, kdo nechce mít nic společného s teenagerovskými metrosexuály, ale zde je vše ještě v mezích rozumu a normy. Existence upírů trošku ospravedlňuje politickou situaci a není překvapením, že vláda se tak snaží upírů co nejurputněji zbavit. Život Donny je tedy poměrně složitý. Když se ocitne nahá uprostřed ulic města s několika průstřely v hrudníku, může buď lamentovat nad tím, jak těžký je život upíra v moderním světě, anebo se sebrat a... nechat na hráči, aby jí ze šlamastiky pomohl.

Já, abych byl upřímný, jsem jí velmi rád pomohl. Neměl na tom ani takovou zásluhu fakt, že Donna je na počátku zcela nahá, ale především skutečnost, že hra dokáže hráče vtáhnout do děje. To dělá především skvělými černobílými animacemi, přičemž, jak lze usoudit z obrázků okolo, hra je taková celá. Nemá cenu vypisovat a probírat co je dobré a proč. Nejlepší v tomto případě skutečně bude, když si míru nápaditosti a technického umu vyzkoušíte na vlastní kůži. Třeba tak pocítíte to samé, co já. Totiž vědomí, že je na hře patrné, že s každou obrazovkou si zde někdo vyhrál, s každým nápadem měl někdo svůj záměr a vše dělal s pečlivostí. Připočítejte si k tomu dlouhou hrací dobu a máte tady něco, co se stane maximálně jednou za... několik měsíců určitě.