Doogleberry 2 – archeologovo logické dobrodružství

Britský dobrodruh Doogleberry má opět práci. Tentokrát ho dopis od přítele zavede do tajemného zatopeného města. Ale nenechte se mýlit, nejde o adventuru, ale přemýšlivou logiku v pohledném 3D kabátku.

V poslední době jsem už začínal trpět depresemi, neboť jsem už dlouho nenarazil na žádného povedeného zástupce mého oblíbeného žánru – logických her. Dnes se však všechno obrátilo a já vám mohu nabídnout kvalitně zpracovaný projekt sdružení nezávislých vývojářů Acoders s poněkud dlouhým názvem Another FINE MESS you got me into Doogleberry! Číslovka dvě popřípadě slovíčko „another“ v úplném názvu dává tušit, že nejde o první zpracování. Tím byla hra s neméně podivným názvem MisAdventures of Sir Randolph Doogleberry, British Explorer. Byla vydána počátkem minulého roku, tedy více než s ročním zpožděním od dnešního pokračování. Britský dobrodruh Sir Randolph Doogleberry v ní sice řešil podobné trable, ale ještě ve dvou rozměrech. Druhé pokračování je již trojrozměrné a doznalo po technické stránce mnoha vylepšení.

Herní princip není mezi freewarovkami originální a na Plných Hrách jste se s ním mohli setkat třeba u povedené japonské hříčky Stroke (která mimochodem nedávno vyšla také v anglické verzi). Stroke mě tehdy nadchl a stále se k němu rád vracím, proto jsem byl na Doogleberry zvědavý. Na počátku dostane náš dobrodruh podivný dopis od přítele, který jej zavede do podzemního tajemného města, které je téměř kompletně zatopeno vodou. Toho však ani v nejmenším neodradí od postupu do hlubin zatopeného města, i když cesty jsou stále komplikovanější a na něj čeká více a více nástrah. 

Hra je rozdělena na osmnáct levelů, které můžete přeskakovat, ukládat (i když trochu zmateným způsobem), takže v případě, že si nevíte rady, můžete malou lstí postoupit dál. Princip je velmi jednoduchý. Většinu cesty tvoří řada dřevěných kostek. Jakmile na některou stoupnete, propadne se na dno. Některé kostky jsou betonové, takže na ně můžete stoupat opakovaně a nechybí a speciální kostky s drtiči či teleporty. Velkým ulehčením je malá náhledová mapka, díky které máte přehled o celé ploše a můžete si v klidu naplánovat postup. 

V řešení vás netlačí časový limit, ale to neznamená, že se nemůžete zaseknout. Design levelů mi připadl o dost jednodušší než ve zmiňovaném Stroke. Většinou je na mapce vidět nějakou asymetrii a při troše uvažování lehce odhalíte, v čem je háček a kudy vede správná cesta. Pokud tedy patříte mezi přemýšlivé labužníky, asi si moc mozkové závity neprocvičíte. Náplastí vám však bude oku lahodící 3D grafika, efekty a i další technické stránky jsou na jedničku. Máte-li rádi logické hry, určitě si Another FINE MESS you got me into Doogleberry! zahrajte. I když mně osobně hra připadla přespříliš „americká“ a v minisouboji to u mě vyhrál japonsky precizní Stroke.