Doom 2D – zpátky do pekla

Pekelníci stále neřekli své poslední slovo. Tentokráte na nás budou sice dorážet pouze ve dvou rozměrech, ale to je nečiní o nic méně nebezpečné.

doom2d_02

Když chcete něco tvořit a nevíte co, udělejte remake. Toto zlaté pravidlo (nejen) současného Hollywoodu nemusí nutně být zaklínadlem vývojářů bez představivosti, ale může nám přinést i staré perly v novém kabátě. Autoři dnešní dvourozměrné arkády Doom 2D se tak nevyhnou pranýřování za vykrádání děje i grafiky z patnáct let staré akční legendy. Zároveň je ale vynesu do nebes za to, jak dokonale a s láskou k předloze dovedli nasimulovat atmosféru původní hry a přitom se nezpronevěřili žánru arkád. A to neumí každý.

Co nám zůstalo z předlohy: Stále ovládáte vesmírného mariňáka čistícího prostředí marťanské zákaldny ovládnuté démony. Level design sice ani omylem nepřipomíná jakékoliv kola Dooma (jako se o to snažil třeba 2D arkádový remake Call of Duty: Modern Warfare 2), ale díky použití stejných textur se budete přesto (většinou) cítit jako doma. Zůstaly i všechny staré monstra, zbraně a některé herní principy – kyselina stále umí pálet. A Gruntův xicht ve vrcholku obrazovky pravidelně krvácí a směje se v závislosti na tom, jak při vás stojí štěstěna.

Co nám přibylo nového: Level design respektuje pravidla akčních arkád. Máme tu hodně skákání po plošinkách, nějaké ty trampolíny, a především většinou přímočarý postup, kde k nějakému tomu tápání či návratu dojde jednou, maximálně dvakrát za deset let. Nedochází ani k žádným faux pas, jako že by na vás útočili ze vzduchu oponenti, na které prostě nemůžete střílet. A to nejpodstatnější – projektily oponentů letí určitou rychlostí a lze jim uhnout či uskočit. I na podobný detail některé arkády zapomínají.

Co přibylo, ale není to úplně košer: Bohužel, častokrát je nepřátel mnoho, chodí příliš rychle a střílejí po vás z dálky mimo obrazovku. To není zrovna fér a stávat by se to nemělo. Musíte totiž nablind plýtvat municí a nevíte, jestli vám to k něčemu je. Také některé pasáže nemají s grafikou Dooma nic společného a také podle toho vypadají; naštěstí se v nich nemusíte trápit dlouho.

Proto Doom 2D z celého srdce doporučuji každému z vás, kdo si ještě pamatuje na nekonečné zápolení s démony v ošklivých marťanských chodbách plných kyselinových říček a obskurně schovaných přístupových karet. Atmosféra původní hry na vás bude dýchat z každého pekelného pixelu.