Textová hra je příběhem, který můžete jakožto hráč ovlivnit a tudíž zasáhnout do jejího děje. Tyto hry jsou bohužel v dnešní době dosti opomíjeny, ale přesto jich každoročně i u nás vzniká několik desítek a některé z nich jsou opravdu na tak vysoké úrovni, že jejich hratelnost převyšuje hratelnost některých komerčních adventur. Textových her staršího data výroby jsou plné internetové archivy a tak jsme i my pro vás vybrali takovou jednoduchou, více než pět roků starou klasiku s veselým a hlavně se správně ujetým příběhem. Její název je Dotokala.
Dotokala je nejen na první pohled pěkně vypadající textová hra se správně šíleným dějem, která se celá běží v textovém módu operačního systému MS-DOS, ale zároveň je také jednou z mnoha textových her, odehrávajících se v pedagogickém ústavu (mateřská škola, zvláštní škola, základní škola, střední škola, gulag). Její zpracování a příběh ji řadí mezi lepší průměr, žánrově ji lze přirovnat k takovým textovým hrám, jakými jsou například Saboteur Pavla Pospíšila nebo Fuckstory od povídkáře, programátora a žongléra Davida Havlíčka.
První co by jste o Dotokale měli vědět je, že hra není určena pro hráče, kteří rádi hrají dlouhé a složité hry. Dotokalu totiž dohrajete maximálně za patnáct minut herního času a jediné co vás může zdržet je, že zahynete nějakým podivným způsobem a budete tudíž nuceni spustit si hru znovu. Dotokala prostě není určena pro vášnivé hráče, zvyklé trávit u monitoru desítky hodin týdně, ale jak už to tak vypadá, je určena spíše pro lidi, kteří dlouho nic nedohráli. Třeba i proto, že jejich pracovní nasazení neumožňuje uvolnit na hraní dostatek času.
No a tak je tu Dotokala, nenáročná Pascalácká hříčka pro všechny stresované lidi dneška (ale nejen pro ně). V této autobiografické hře se vžijete do role Jana Němce studujícího v gymnáziu Nad Alejí. Celá hra začíná vcelku normálně, probudíte se do jednoho kalného zimního rána, pak se s vámi převrátí školní autobus a možná budete i zabiti jedním ze svých spolužáků, nic zvláštního, to se může stát každému. Pak se ale objevíte ve škole, kde máte vyšší cíle než se pouze učit, musíte zlikvidovat vaši nejneoblíbenější osobu - profesorku Tokarskou. Hlavním a jediným bossem je tedy čert Tokarská a neplatí na ní nic jiného než svěcená voda, jenže kde ji vzít? Bohužel ona ježibaba, převtělená do profesorky, je vyzbrojena samopalem a pokud vkročíte do jejího kabinetu máte jen malé šance na vyváznutí s nedotčeným krkem. Špatné odpovědi na její podivné otázky typu, kdo napsal básnickou sbírku "Procházka urnovým hájem", jsou totiž ihned trestány krvavou palbou z jejího samopalu. Nebudete vyslyšeni ani ředitelkou a prosby o propuštění profesorky Tokarské budou odměněny jen dalším zlem ze strany sekty pedagogů z místního gymnázia a opět především ze strany paní profesorky Tokarské. O co tedy ve hře jde jste jistě pochopili a nyní se podíváme na hru po stránce technické.
Podle mého názoru jsou největším plusem gamesy animace a obrázky, což je v textovkách málo používaný stavební prvek. Tyto grafické klenoty ve hře jsou však ještě zajímavější tím, že jsou celé provedeny v obyčejném textovém módu a každý obrázek se skládá ze znaků ASCII sady (tzv. semigrafika). Naopak velkou nevýhodou hry je využití kódu Kamenickych, který na počítačích, jenž nemají tento kód zavedený, zobrazuje některé chybné znaky, ale i tak lze hru hrát bez citelné ztráty.
Hru vytvořil v roce 1996 HONZA SOFTWARE a od té doby se úspěšně šíří po celé naší české vlasti a stejně tak i po území našich východních sousedů na Slovensku, takže co dodat? Download! Download! Download!
