Douse – poetické, příliš poetické

Velmi jednoduchá arkáda s překrásnou grafikou a neskutečnou hudbou, která by si zasloužila i stoprocentní hodnocení. Jen kdyby nebyla tak kratičká.

Douse

Lidé od Digipenu jsou opravdu „fištróni“. Většina her pocházející z této továrny na interaktivní sny je opravdu skvělá. Aby taky ne, když se vlastně jedná o akademii učící své žáky, jak dělat kvalitní hry. Douse mě naprosto ohromila. Je to milá, nenáročná a přitom velmi zábavná hříčka, která dělá svým autorům dobré jméno.

Maličká kapka vody, to je vše, co jste. Tedy alespoň v Douse. Malá a ztracená kapka vody, která by se moc ráda vrátila zpátky tam nahoru, odkud přišla na tuhle zem. Sama to ale nedokáže, musíme jí pomoci. Náš roztomilý malý hrdina (nebo hrdinka?) dokáže přinést vláhu těm několika rostlinám, které čekají, až na ně dopadne pár kapek cenné vody. Ty po malém zavlažení vesele vyrostou, čímž vytvoří plošinku, na kterou lze skočit, nebo jenom jednoduše rozkvetou a odhalí svou barevnou pastelovou krásu.

Douse není nijak nápaditý, co se svého stylu týče. Prostě káčete z květiny na květinu, z houby na houbu, sem tam něco pokropíte deštěm a ono vám to umožní pokračovat dál. Není to mnoho originální, ale je to rozhodně zábavné. Co však dělá tento projekt tak osobitým je jeho technická stránka. Grafika je jedním slovem úžasná. Vše je snad ručně nakresleno a hraje doslova éterickými barvami a atmosférou, jakou může cítit snad jen někdo, kdo se zmenší na velikost malého listu ze stromu, nebo lískového oříšku a cítí tu všeprostupující moc, jakou má každé zákoutí na první pohled klidného tichého lesa. Člověk jakoby tu vlhkost vzduchu i cítil. Onu posvátnost každého okamžiku a radosti, když se spustí lehký deštík a vše kolem na chvíli zase ožije. Každá květina, kterou v Douse zavlažíte je odměnou sama pro sebe. Lehké tahy štětcem jsou patrné na každém kousku toho, co Douse předvádí.

Pokud je tedy po grafické stránce na co koukat, pak po hudební se jedná o naprostou erupci nálad. Hudba je klavírová a minimalistická, ale reaguje na prostředí a tak každá pavučina, na kterou vyskočíte a ona vás odpálí vysoko nad listy trávy vydá zvuk, který přesně zapadne do celkového orchestru. Je to zkrátka úžasný zážitek.

Jak bylo řečeno výše: Kdyby Douse byl tak desetkrát delší, neváhal bych mu dát stovku a označit za nejlepší plošinovku poslední doby. Tak je dokonalý, tak je poetický, tak moc je radost jej hrát. Bohužel to nejde, je totiž moc krátký. Ano, u her zdarma není délka zrovna nejdůležitějším prvkem, ale i zrovna u titulu, jako je Douche je velmi důležitá. Stane se totiž, že hra je skvělá a baví vás každá vteřina strávená u ní, ale pak si uvědomíte, že po dvou minutách je po všem a vy byste chtěli víc. Mnohem víc. Je to škoda. Obrovská škoda. Ale to nemění nic na faktu, že Douse je zážitkem, který by si měli prožít všichni. Ať už citliví, nebo chladní. Ať už radostní, nebo chmurní. Ať už ztracené kapky vody, nebo bouřlivé kupy mraků.