Za krvavou adventuru Downfall se platilo, nyní je zdarma

Kvalitních psychologických hororů zase tolik není. Downfall představuje jeden z těch nejlepších. Tato syrová, brutální a rozhodně osobitá adventura vám přiroste k srdci a nechá vás tápat v ďábelském a nelidském světě nočních můr.

Co člověk rozhodně nechce vidět, když přijede do neznámého města, jsou místnosti plné kusů těl, podlahy od krve a pokoje obývané rozkládajícími se těly. No, hlavní hrdina Downfall nemá na vybranou a musí se v tomto brutálním nepořádku pokusit najít svou ztracenou ženu. Tato adventura představuje jeden z nejdusivějších psychologických příběhů poslední doby a prezentuje ho způsobem opravdu svérázným.

Za Downfall, který vyšel jako plná komerční hra v roce 2009, se platilo, ale protože od té doby utekla nějaká ta voda a autoři zrušili technickou podporu pro tuto jinak skvělou adventuru, můžete si ji vychutnat zdarma. Je o co stát, zvláště pokud vám nejsou cizí psychologické romány a těžká literatura obecně. Ačkoliv, když už jsem u těch příměrů s literaturou, občas hra připomíná spíš nějaký brak. Zvlášť pro své naturalistické výjevy a potoky krve.

Hlavní hrdina Joe přijíždí do neznámého města, kde by měl podle předpokladů sídlit jeden z nejvyhlášenějších psychologů. Má k tomu důvod. Cestuje s ním totiž jeho žena, která poslední dobou vykazuje známky, když už ne šílenství, tak alespoň dezorientace a trpí pekelnými halucinacemi. Jenže do města dvojice přijíždí až pozdě večer a z oblohy se na zdejší ulice snese vydatný slejvák. Joe tedy musí improvizovat a najít nocleh ve zdejším hotýlku.

Všechno se zdá v pořádku (tedy až na manželčiny průpovídky o masových vrazích, potocích krve a branách do pekel) a navíc se na dvojici usměje štěstí. Psycholog, kvůli kterému do města v prvé řadě přijeli, je ubytován v tom samém hotelu. Protože je pozdě a jsou unavení, jdou si lehnout. Když se po několika hodinách Joe probudí, jeho manželka je pryč. A začíná peklo.

Downfall, který pracuje s násilím a jeho vyobrazením a  s psychologií postav, v některých momentech připomíná adventurní verzi Silent Hillu. Prostředí se během chvíle změní do šílených výjevů a člověk neví, jestli je vše kolem reálné, nebo má hrdina jen noční můru. Ve vybudování atmosféry, která je silná a originální, pomáhá hned několik věcí. Vizuální styl, který je nevybroušený, schválně využívá chyb a nejistých kontur.    

Osobně jsem si zprvu nemohl na podivnou rozmazanost a na první pohled „nedodělanou“ grafickou a technickou stránku zvyknout, ale později jsem si uvědomil, že jde o záměr. Hra má působit jako sen psychopatické mysli a k tomu trhanost pohybů, divná paleta barev a neostré okraje celého obrazu dobře slouží.

Downfall je skvělá hra, a pokud ve vás zůstává neuspokojená adventurní duše, budete se poctivě a dlouho bavit. Hratelnost je veskrze klasická, ale prostředí, děj a hádanky vám na dlouho utkvějí v paměti.