Drop in the Bucket - kapka v moři

Dopravení body do přichystaného kyblíku s vodou může být nepředstavitelný problém. V dlouhé cestě pramenu tekoucí vody mu ale naštěstí pomůže sada trubek, několik magnetů a větráček.

Pokud je nějaký freeware projekt zároveň hrou logickou a v jednu chvíli také v sobě kombinuje prvky zakládající si na trubkách všech možných tvarů, je většinou možné si vsadit na remake klasické hry Pipes. V případě tohoto soutěžního projektu ale tvůrci využili trochu inovativní koncepce.

Řečeno ve zkratce, hlavním úkolem v Drop in the Bucket bude dostat všechnu vodu do poslední kapičky z volného prostoru skrz trychtýř do kyblíku. Top většinou znamená level rozdělený do více částí (minimálně dvě) mezi nimiž se voda jakoby převádí. Dovést již až do kyblíku ale bývá většinou problém a to i v úplně prvních levelech. Tekutina totiž vytéká z trubky v jedné části obrazovky, trychtýř se nachází ve zcela odlišné a kyblík jakbysmet. Naštěstí máte vždy po ruce několik pomocníků. Ty lze typově rozdělit do třech kategorií. První jsou ocelové trubkyod nichž se kapičky jednoduše odrážejí am ohou tak cestovat po obrazovce. K tomu, aby nějakým způsobem změnily směr je lze donutit připraveným náklonem trubky. V této otázce je ovládání o fous komplikovanější a vy tak budete muset objekt chytit levým tlačítkem myši a poté jej natáčet za pomocí kurzorových kláves.

Tím ale soupiska samozřejmě nekončí a chybí popsat minimálně dva další typy pomocníků. Prvním z nich jsou magnety. To je vždy soubor o neoddělitelných třech kouscích a pokud je dáte blízko k proudu vody, ten se začne natahovat směrem k nim. Tímto lze také docílit potřebného odklonu, díky němuž bude voda pasat přímo do kyblíku ne několik centimetrů vedle něj. Podobný účinek má i větrák. Ten ovšem k sobě vodu nepřitahuje, nýbrž ji naopak odpuzuje a tím pádem odhání na druhou stranu a opět vytváří potřebný odklon.

I když se funkcionalita jednotlivých prvků zdá být zcela jasná, při jejich použití se mohou vyskytnout problémy. Ze začátku bude nejjednodušší vše řešit metodou pokus-omyl. Poté si ale sami vytvoříte jistou představu o tom, jak vše funguje a můžete tak za použití logického uvažování prvky po obrazovce rozmístit. Mnohdy ale při řešení strávíte klidně i deset minut – obtížnost tedy zejména v pozdějších fázích není vůbec příjemná.

Drop in the Bucket se po inovační stránce povedl a dokonce i vystihuje zadání vytvořit kooperativní hru, byť v trochu jiném duchu, než se toho zhostili ostatní soutěžící. Hra ale nesedne každému a vadit by vám mohla vysoká obtížnost ale i docela nezajímavé zpracování využívající jednoduchých linií a nezajímavých barev. To už je ale většinou úděl propracovanějších logických her...