Originalita, originalita. Kdekdo se jejím zaklínadlem ohání všude možně, většinou však ve výsledném produktu absentuje. V komerční sféře už se dlouhou dobu prosazují v první řadě provařené herní systémy a náměty. I autoři volně šířitelných gamesek však často upadají do nudy okoukaných žánrů a zbytečných klišé. Ne vždy je to na škodu, koneckonců, kdo si s chutí nezahraje hezky zpracovaného Pacmana či vesmírnou střílečku ve stylu R-Type II, nicméně jisté oživení je třeba. Argumentace, že dnes již s žádnými novými nápady přijít nelze, nemá šanci obstát. Že byly všechny herní principy již dávnou vyzkoušeny, to se tvrdívalo i na konci osmdesátých let, v době největší slávy osmibitových strojů sira Cliva Sinclaira a firmy Commodore – a kolik převratných myšlenek se od té doby objevilo! Dnes recenzované Duo ukazuje, že lidská fantazie je nekonečná. Námět této střílečky je prostinký a přitom ve své podstatě naprosto geniální. Hráč ovládá střílnu pohybující se po modré čáře uprostřed obrazovky. Ta je ohraničena a tvoří místnost, od jejíchž zdí se odrážejí různé geometrické tvary. A hráč se snaží je co nejrychleji rozstřílet na malé kousíčky a ty zničit.
Na tomto principu by nebylo nic moc originálního. Faktem je, že popsat, jak se Duo hraje, je velmi obtížné. K mání se řada módů – boj o co nejdelší přežití, trénink, nebo třeba kampaň čítající sto různorodých úrovní. Základní pravidla taktéž nejsou neměnná. Platí, že ve většině misí je modrá čára statická a hráč tak hýbe svou střílnou jen zleva doprava a naopak, čas od času je mu ale umožněno ovládat i pohyb vertikální, stejně tak většinou střílna zpracovává zároveň prostor nad i pod čarou, nicméně stane se, že střílí jen do jednoho směru a je tak nutné bryskně se pravým myšítkem otáčet. Variabilitu hře dodává velký počet použitých zbraní. Valná většina z nich nemá jméno, neboť ve stylu Dua není využívání jakýchkoliv reálných kulis, ale je velký rozdíl mezi tím, zda na nepřátelské kružnice dopadají rychlé zelené úlomky jakési plazmy vysokou kadencí, nebo rovnoměrný červený laserový paprsek. Jednotlivé zbraně nelze nijak kupovat ani měnit, jejich získání je podmíněno zabíjením nepřátel a sbíráním z nich vypadlých bonusů, jež také mohou přinést blahodárný štít či něco plusových bodů k životnosti střílny.
Postup kampaní Dua je vcelku plynulý, vždy po určitém počtu levelů hráč dostane příležitost si svou pozici uložit a pustit se do zdolávání další várky. Příjemné je, že ač se hraje stále se stejnými kulisami, autoři dokázali vymyslet tolik různých variant na základní pravidla, že se skutečně nelze ani na chvilku nudit. Hodnocení audiovizuálního zpracování bude taktéž pozitivní. Grafika sice na statických screenshotech vypadá poněkud příliš jednoduše, ve hře samotné se ale stále něco hýbe a scéna přímo překypuje pěknými efekty, takže stěžovat si budou opravdu jen nenapravitelní kverulanti. K dobrému pocitu ze hry přispívá i výrazná hudba, která je perfektně sesynchronizovaná s vizuální stránkou – v jejím rytmu se pohybují zelené pruhy pozadí, což vnímavější hráče nutí hýbat se v příslušných intervalech také a umožňuje tak lepší ponoření do hry. Zkrátka a dobře, Duo je jedním z nejpříjemnějších překvapení poslední doby a rozhodně si zaslouží přednostní doporučení.
