Earth Force - poslední naděje lidstva

Celý svět se musel podrobit nadvládě rasy, jež přišla z temných hlubin vesmíru a její technická úroveň byla vůči té naší na úplně jiné úrovni. Jedna jediná základna však stále odolává, byť suroviny ubívají šíleným tempem. Je na čase vrátit úder...

"Jak moc důležitá je pro hry instalace?" ptal jsem se sám sebe, když se ukládala potřebná data hry Earth Force na disk v komfortním prostředí známém z komerčních her. Zcela nepochybně to o produktu vypovídá, že tady si někdo dal setsakramentskou práci s přístupem k hráči, jenž nemusí pouze vybalit archiv se soubory, které se mu stejne rozkutálí různě po disku. Po odkliknutí všech potřebných Done a Finished spouštím samotnou hru.

A i zde na mne čeká příjemné překvapení. Na obrazovce totiž problikla jednoduchoučká animačka, která sice sestává z "obyčejného" nalétávání písmen a modrého válcovitého (opak kulovitého) blesku, ale i tak dokáže potěšit a ještě více navnadit a opět to dokazuje, že tohle zřejmě nebude fušérská práce. Ale to už se dostáváme do hlavního menu a ručička na stupni kvality opět poskočila o pár stupínků výše. Všemu dominuje raketka na pozadí. "Aaa, s tímhle asi poletím," říkám si a po nezbytném nastavování grafických detailů, grafického rozlišení (vidíte, jak hodnocení stoupá do kladných výšin?) se sice podivuji, že zde chybí jakékoliv tlačítko Load nebo Input Password, ale plný optimismu odklikávám volbu New Game, zakládám si svůj profil (samozřejmě mi představivost okamžitě zapracuje a já hned vidím své iniciály u frček na uniformě) a celý natěšený rozprostřu své prsty po klávesnici.

Odbočme si teď od jednoho mého já k druhému, které zhodnotí zvukovou stránku hry. Hned v menu vám bude hrát jednoduchá, přesto příjemná muzika, jejíž odrůdy vás budou provázet i celou hrou. Při každém zmáčknutí tlačítka v menu ze ozve kovové upozornění z vaších reproduktorů. A rovněž v samotné hře se dočkáte klasických efektů typu svistot raket nebo žhavení laserových zbraní.

Raketka vylétává ze svého podzemního úkrytu, načež se jí chvíli snažím marně ovládat. Ok, ok, už se o to nepokouším. Ale co kdyby - konečně je poletucha plně pod mou kontrolou. Zkouším tři různé zbraňové systémy (jednoduchý laser, rakety a mega-monster laser), příčemž ničím několik neopatrně nalétávajích nepřátel. Jejich doutnající zbytky padající k zemi mě naplňují zajímavým pocitem sebeuspokojení. Postupně se probíjím stále dál až k subbosovi, který, věren tradicím, vydrží přece jen o něco více střel, než řadové cíle. Ale ani on neodolá mým hladovým kanonům a padá k zemi, přičemž je možné si všimnout, že země, byť zpočátku působí jako obyčejná bitmapa, tak rozhodně není netečná vůči padajícím objektům, to samé lze říct o monstrózní explozi prvního opravdového bosse. Další palec nahoru, páni autoři!

Grafická stránka je na velmi vysoké úrovni (lze si přepínat do různých rozlišení), nutí vás střílet stále dál, ale zde narážíme na první vážný problém. Máte totiž pouze jeden život, se kterým si musíte vystačit. Sice disponujete obranným štítem, který se při nečinnosti dobíjí, ale i tak je laťka obtížnosti nastavena poměrně vysoko. Navíc neexistuje ukládání pozic, a tak musíte hru dohrát na jeden zátah. To vám zpočátku nevadí, později irituje. Nedá se svítit, tady musíme bodíky ubrat.

Jak bych tedy zhodnotil Earth Force? I přes své nesporné kvality má hra několik nedostatků, které ji naprosto zbytečně sráží do nižších pater hodnocení. Přesto ale stojí za zahrání. Kdo ví? Třeba právě vám se zalíbí natolik, že z vašeho harddisku jen tak nezmizí.