Ústav pro choromyslné je oblíbeným dějištěm příběhů řady i velmi dobrých adventure her. Neobvyklé duševní stavy dávají vzniknout podivnostem jako Dementia (kde hlavní roli hraje šílená stará babička, která má zcela převrácené vidění světa, a tak jsou puzzly v této hře z roku 1997 prakticky neřešitelné, neboť zcela odporují zákonům logiky), ale také skutečným klasikám herní historie jako Sanitarium (které nabízí dokonale depresivní prostředí, kde zoufalý pacient bijící hlavou o stěnu patří k nejméně šokujícím zážitkům). Těžko může být hlavním úkolem hrdinů takových her cokoliv jiného než útěk, popřípadě zjištění vlastní identity v případě ztráty paměti.
Earwig, podivná, pološílená, ale přece jen dojem nespravedlivě vězněné budící kreaturka, sice ví vcelku dobře kdo a co je, o to těžší bude mít ale první obvyklý úkol hospitalizovaných hrdinů počítačových her. Přece jen – těžko se vymýšlejí obratné kousky v malém pokoji zvícím jedné obrazovky, který navíc hlídá neúprosný doktor nutící Earwigovi další a další dávky sedativ. A to ještě není všechno – celý areál je ohrazen elektrickým plotem, který má jen jednu bránu. Přes ni se lze dostat jedině za pomoci speciální přístupové karty, kde ji má ale uprchlý chovanec získat?
Inu, je fakt, že Earwig is Angry oplývá originalitou asi jako týden nošené fusekle láskyplným lenorovým odérem, avšak příběh patří k jeho lepším stránkám. Bohužel, Shawn Guzzo, který tuto hru vytvořil za pouhopouhé dva týdny, nezvolil zrovna nejlepší způsob jeho podání. Mnich pod slibem mlčenlivosti by možná prozradil více než strohé a úsečné dialogy mezi Earwigem a jeho malým průvodcem, jakýmsi tvorečkem, který přihlouplému Earwigovi vysvětluje, k čemu že slouží lopata, či co ho čeká, když probudí spícího zahradníka. Hra nemá intro a zcela jí chybí jakékoliv animované sekvence, což je docela škoda. Ani by to ale tak nevadilo, kdyby se hráč vůbec něco o pozadí příběhu dozvěděl.
Earwig is Angry je hra chudá a skromná, čímž sice naplňuje křesťanské ideály, k zařazení se mezi ty nejlepší produkty freeware adventure scény jí to ale jako na potvoru nepomůže. Zkrátka pech. Pouhé tři lokace, z nichž jen o první se dá říci, že je skutečně pěkně nakreslena – ostatní vypadají v rozlišení 320x200 dosti kostrbatě a mnohem více amatérsky. Trapné je, že se sice na každé z nich nachází jeden živý člověk, není ale možné s nimi mluvit, a tak se děje tyto NPC účastní jen jako jakési trapné kulisy, které po chvíli padnou pod údery Earwigovy lopaty či injekční stříkačky.
Zatím se recenze nesla ve značně kritickém duchu, Earwig is Angry má ale přece jen něco do sebe. Ostatně ne náhodou získal ocenění za nejlepší vedlejší postavu v AGS Awards za rok 2002. Ačkoliv jsou tedy texty ve hře dosti krátké, nepostrádají jistý suchý a docela povedený humor, některé vysvětlivky jsou tak banální, že snad ani nemohou být myšleny vážně a i když se asi nestane, že by někoho hra srazila smíchy pod stůl v nezvladatelných bráničních křečích, minimálně k lehkému pousmání dopomůže.
Za stažení dobrodružství přihlouplého Earwiga a vychytralého mrňavého démona stojí už jen kvůli malé velikosti, stojí ale za zmínku, že hudba, která hru doprovází, patří k tomu lepšímu, co lze ve freegameskové oblasti slyšet, což je při ani ne jednom MB délky obdivuhodné. Modemisté, kterým se nechce dávat peníze do stahování dvaceti i více megabajtových eposů typu King's Quest 2, mohou Earwiga díky této jeho pozitivní vlastnosti snadno vyzkoušet – a je docela možné, že se těch pět či deset minut (více dohrání opravdu nezabere – obzvláště pokud si předtím prostudují náš návod) budou docela slušně bavit.
