Egg Raider - za ztracenými vajíčky

Velikonoce jsou v ohrožení a jediný, kdo je může zachránit, je roztomilý velikonoční zajíček. Jediná cetsa vede skrze desítky poházených bílých vejcí, které je nutno sebrat a vyhýbat se nepřátelům.

Byl jednou jeden zajíček. A nebyl to obyčejný zajíček, i když se to sám dozvěděl až krátkou dobu před Velikonoci, patřil k ohriženému druhu čistokrevných velikonočnách zajíčků. Jinak je ale dějová linie proplétající se tímto arkádovým projektem naprosto klišovitá a neoriginální. Velikonoce jsou totiž ve velkém ohrožení a vy jste ten jediný, kdo je může zachránit. Ovšem k tomu potřebujete pořádnou dávku velikonočních vajíček, které prostě došly. Řešením se ukazuje být krádež dostatečného množství vajíček desítkám slepic, které si svůj poklad důkladně střeží.

I když by tomu popis výše odpovídat nemusel, Egg Raider je skutečně pouze tuctovou hopsačkou, od níž není radno očekávat zázraky. Celé okolí je tvořeno z několika-úrovňových plošinek, proto většinou přes daný prostor existují alespoň dvě cesty, to je ale tak jediné, co lze na herním prostředí vyzdvihnout. Jinak totiž jde o docela nezáživný prostor, kde je od vás vedle sběru vajíček očekáváno také vyhýbání se tunám nepřátel. Ti nejsou dávkováni postupně, již od samotného počátku hry jich budou doslova plné lokace a proplést se mezi nimi není vůbec snadné. Na jedno krátké plošince se totiž v jednu chvili vyskytují alespoň dva v horším případě klidně i tři protivníci, spadající výhradně do zvířecí říše. Větsinou jde o pochodující bílé slepičky, kterým je vaše zlodějská činnost asi nejvíc trnem v oku. Tím ale jejich výpis rozhodně nekončí a stejně tak narazíte i na krtky, kteří vylézají a zase zalézají do svých děr, což mimochodem působí komicky. Navíc hlavu z hlíny vystrkují na můj vkus až příliš rychle – využít toho k vol nému průchodu se téměř nedá a tak budete ztrácet cenné zdraví, abyste nakonec skončili pod drnem úplně a museli začít zase pěkně od začátku.

Asi jako největší slabinu bych ale viděla způsob, jakým hlavní hrdina vyskakuje. Ten má s reálným chováním společného opravdu jen málo a díky tomu budete ze začátku i opravdu stěží odhadovat, kam po výskoku postavička dopadne. Moc vám v tom nepomáhá ani chaoticky zpracované prostředí, kde jsem měla občas problém všechny plošinky alespoň správně rozpoznat – nejednou se mi stalo, že jsem vyskočila ze zcela jiného důvodu abych posléze přistála na plošince, kterou jsem prvně ani nezaregistrovala.

Egg Raider ale vesměs není projektem zcela špatným. Nabízí slušnou velikonoční atmosféru vhodnou k dnešnímu dni, nikdy jindy si ji ale nejspíše nepustíte.