Eggman Hates Furries – Sonik hollywoodský

Ježek Sonic v ještě akčnějším vydáním, než je pro tohoto neposedu obvyklé.

Eggman Hates Furries

Eggman Hates Furries

Přiznám se bez mučení, že japonská videoherní kultura je mi cizí i přes mou jistou obskurní lásku k Zemi vycházejícího slunce. Například současné výroky typu „Všichni očekávají Super Mario 3D na handhelt 3DS prostě jen z toho důvodu, že na KAŽDÉ takové platformě nějaký Mario prostě vyjít musí“ mi přijdou podobně zvrhlé, jako když se různé národní televize snaží vytvářet své vlastní kopie Ošklivky Betty – každý sice ví, jaký příběh i aktéry ta značka obsahuje, přesto je nám prodáván stále dokola.  Můžeme desetkrát kroutit hlavou nad nastavováním kaše v sérii Call of Duty, oproti japonským titulům se však jedná o kaši vcelku svěží a zdaleka ne tolik zhrudkovatělou. Dnešní velkolepé zpracování Sonika naštěstí přichází z takových luhů a hájů, které svým akčním pojetím zvládají i této retro legendě vdechnout co by se za nehet vešlo inovací.

Eggman Hates Furries

V Eggman Hates Furries se tak krom tradičního bleskurychle pobíhajícího modrého pankáče díky bohům dočkáme především legitimně velkofilmového zpracování plného jedné šílené akční scény vedle druhé. Už epický počátek, ve kterém Sonik za deštivé noci utíká na motorce, by ladně zapadl do libovolného hollywoodského fláku od Michaela Baye. Krom tradičních bleskurychlých situací se ovšem dostane i na jakés takés logické pasáže, v nichž je například invertována gravitace. Navzdory krapet akčnějšímu pojetí je ale jinak slovo ‚tradiční‘ adjektivum nejvíce sednoucí na Eggman Hates Furies.

Totéž ostatně platí také o herní grafice, která sice umí například efektní zpomalování času, jinak by ale náhodný kolemjdoucí mohl s úspěchem prohlásit, že „něco podobného hrál v roce 1995“. Přítomné jsou bohužel také sebemrskačsky střídmé savepointy, jež ústí v opakování celých levelů pořád dokola kvůli jedné náročnější pasáži.

Eggman Hates Furries

Eggman Hates Furries

I přes míru zastaralosti máme ale co dočinění s kvalitním titulem. Pro milovníky Sonika není nad čím váhat, nicméně ani ostatní nad dnešní hrou neprohloupí – je ovšem třeba počítat se zastaralejší grafikou i mnohokrát viděnými principy a hratelností. Eggman Hates Furries je evidentně hrou od fanoušků pro fanoušky, vytvořenou s láskou k původnímu dílu. A to jak v dobrém, tak i ve zlém.