Predstavte si, že máte pět slepic - neskutečně stupidních slepic. Představte si, že vaše slepice neustále trčí na jakémsi vyvýšeném bydle a spokojeně snáší vajíčka, ze kterých se po dopadu na travnatou zřejmě alpskou zem stávají volská oka (jakkoli nerealisticky to může znít). Představte si, že musíte popojíždět po celé délce onoho bydla a do košíku chytat všechny vaječné exempláře, které z pětice slepic vypadnou. A k tomu všemu si představte, že přesně taková je hra Eierjagd. Nemožné? Vůbec ne.Tahle Flashová šílenost totiž nejen že existuje, ale je dokonce i neuveřitelně hratelná. Z nadměrně produktivních kvočen, několika rozdílných typů vajíček a jakýchsi nepovedených zmetků, nádherného fotografií tvořeného horského prostředí a sympatické grafiky se tvůrcům podařilo vytěžit opravdové maximum (to, že ono maximum neleží nijak vysoko, je už věcí jinou). Snad jen kdyby se obtěžovali hru lokalizovat alespoň do angličtiny, mohl být výsledný efekt ještě krapet lepší. Ani užitá němčina by ale neměla ne-němčinářům činit sebemenší potíže (a vím o čem mluvím, protože německy umím říct jenom letadlo :-).
Vraťme se ale k základní pointě hry. Kvočny spokojeně kvokají a jak tak kvokají, tak taky snášejí vajíčka. A aby toho nebylo málo, vajíčka mohou být toliko trojího druhu - jednak obyčejná, jednak jakási uhelná (žádné jiné přirovnání mě nenapadlo, mimoto uhlí, resp. uhel je chemicky zpřízněn s diamantem, kteýžto má jistě nezanedbatelnou hodnotu, viz níže) a v poslední řadě také zlatá. Vy jakožto vrchní sběrači se ocitáte v roli světložlutého pleteného košíku a vaším hlavním, vedlejším a zároveň i jediným úkolem je pomocí myšítka (toho skutečného) košíkem (tím virtuálním) pohybovat ze strany na stranu a sesbírat co největší množství vajíček předtím, než dojde k jejich koktaktu se zemí a stane se z nich efektní vaječina. Hodnota sebraných vaječných produktů je odstupňována podle jejich příslušnosti k jedné ze zmíněných druhových skupin - za obyčejné vajíčko vám na účet přibude bod jeden, za uhelné pět a za zlaté celých deset bodů. Ovšem pozor - slepice jsou pěkné mrchy a občas snesou jakéhosi zmetka - něco ve smyslu splasklého vajíčka (neodvažuji se pomyslet, co jiného tím mohli tvůrci myslet). Sebrání této "věci" vášemu skóre nejen nepomůže, ale ke všemu jej ještě o celých deset bodů sníží. Při sběru musíte tedy být vždy nadmíru ostražití a nesápat se po splasknutých zmetcích, který vašim bodovým kreditem dokážou pěkně zatřást.
Po skončení jistého, blíže neurčeného časového limitu vám hra oznámí, jakým výsledkem bylo vaše snažení ohodnoceno a následně vám nabídne sdílení vašeho nejvyššího skóre formou uveřejnění na webových stránkách tvůrce, což není sice nic převratného, nicméně nekompromisního herního kritika (tj. mě :-) i takový detail dokáže vždy potěšit (tím víc, uvědomíme-li si, že se jedná o Flashovou hru).Graficky je Eierjagd, jak jsem již naznačil, zpracován víc než kvalitně. Fotorealistické prostředí velice šetrně doplňují slípky a "travička zelená", v popředí pak onen inkriminovaný sběračský košík. Instalačka této simulace práce zaměstnance JZD čístá sice nějakých skoro 800kB, což je na tak jednoduchou Flash záležitost vcelku dost, nicméně nic to nemění na faktu, že Eierjagd nesporně je velice zábavnou a i docela hratelnou několikaminutovkou. Je ovšem otázkou, zda nad ní dialupisté nezačnou zuřivě dupat jakmile zjistí, že opravdu není hrou, ke které se budete nadšeně vracet třeba deset dní v řadě či dokonce i déle. Stává-li se vám ale, že si deset minut před devatenáctou hodinou koušete nudou nehty na všech končetinách a těšíte se, až ty zastracené hodiny odbijí celou, abyste mohli vtrhnout na Internet, třeba vám Eierjagd tu chvílku čekání vcelku příjemně vyplní.
