Přesuneme se tedy dočasně zhruba co 17.století, co se zeměpisných šířek týče, bylo by asi nejvhodnější vybrat oblast v západní evropě jako je kupříkladu Francie. Tomuto zařazení odpovídá i oblečení jednotlivých hrdinů, jež se skládá ze zahalujících a noblesně vypadajících kousků pouze jednotlivých barev a to v žádném složitém střihu, jako bychom mohli být zvyklí ze současnosti. I když by se tedy „módní policie“ možná trochu zlobila, oblečení není to, na čemž tento projekt staví. Daleko důležitější jsou ony dlouhé a špičaté věci, které oba muži třímají v rukou. Kdo poznal, že mluvím o kordech, je na správné cestě.
A teď jsme již jen krůček od toho, poodhalit, o čem že vlastně tato záležitost je. Obsahuje jak singleplayer, tak i možnost hry dvou hráčů na jednom PC, kteří se myslím rozumně poskládají k jediné klávesnici. Stejně zábavná je i hra proti reálnému protivníkovi s pouhou jedinou obtížností, jež by mohla začátečníkům dělat nemalé problémy. Váš oponent totiž rozhodně nedrží kord poprvé v ruce a tak se bude možná častěji než se vám líbí stávat, že nad vámi zkrátka získá převahu. Naštěstí je Epéé jen čistě férovou a odreagovací hříčkou, proto zde vlastně ani příliš krve nepoteče. Zda někdo vyhrál či nikoliv se dá snadno poznat prostřednictvím červených „zářezů“ na kordech zobrazených v horní části obrazovky. Při každém dotyku špičkou kordu protivníka vám přibude na konto jeden další a když se celý ukazatel zaplní, hra je u konce. Co tedy bude od vás vyžadováno jako jediné je posunování se vpravo a vlevo, ohrožování protivníka a obrana vlastní cti. To znamená dvojici bojových chvatů s nimiž si budete muset vystačit.
Pokud vám tento pročet přijde jako přehnaně malé číslo, pak máte částečně pravdu, Takto totiž odehrajete několik zápasů za sebou, načež hru jednoduše zabalíte a nebudete dále pokračovat. Kdyby tedy autor hru trochu více propracoval, přidal nová pozadí a více postav s odlišnými vlastnostmi, mohlo být hodnocení ještě o jeden či dva body vyšší.