Freewarové výtvory českého týmu Albisoft jsou prakticky vždy něcím unikátní - ať už svým námětem, zpracováním či obsahem. Dá-li se o nich něco s jistotou tvrdit, pak je to jistojistě fakt, že jsou za každých okolností originálními a původními a nesnaží se, tak jako mnoho jiných, projít cestičkou, která je už stovkami ostatních dlouho předlouho prošlapána. Jejich poslední dílko, arkáda Erix, ovšem toto dogma tak trošku porušuje. Není totiž hrou původní ani jiným způsobem převratně originální, nýbrž jedná se o remake stejnojmenné oddechovky implementované do mobilních telefonů značky Ericsson (odtud také mírně zavádějící přízvisko Erix).
Samotný princip hry je velice jednoduchý. Část obrazovky tvoří jisté hrací pole, v němž se pohybují nejen vaši četní nepřátelé (příšerky), ale také vy sami v roli ehm... pixelu, který za sebou, podobně jako v reálu pavouk, zanechává tlustou barevnou linii. Jakmile je ona linie oběma konci spojena s okrajem hracího pole popř. s okrajem pole již předtím ohraničeného, obsah útvaru omezeného vzniknuvší uzavřenou křivkou se vybarví a dané území se pokládá za vámi obsazené. Správě jste už ale jistě pochopili, že se příšerky na vás budou z obrazovky nejen šklebit, ale také aktivně škodit. Nepodaří-li se vám včas tvořenou křivku uzavřít a dojde-li ke kontaktu s příšerkou, nebo setkáte-li se s ní přímo, ztrácíte jeden život a hrajete daný level na novo od nuly. Cílem hry ovšem není uvěznit všechny příšerky do předem připravených pastí (krom toho se příšerky po "pohlcení" objevují znovu v oblasti, která dosud není obsazena), ale zmocnit se co největšího území a postoupit tak dál, do úrovní s cennějšími trofejemi. Percentuálně tuto hranici představuje zpravidla číslo 75 - tzn, že je nutné obsadit 75 procent hracího pole než vám hra dovolí daný level opustit.
Tolik tedy k obsahové stránce. Podíváme-li se ne Erix z trochu techničtějšího úhlu pohledu, zjistíme nejen to, že podporujuje moderní akcelerační finesy, ale dominuje mu i možnost snadné vizualizace, což je věc, kterou mnozí uživatelé považují za vůbec nejdůležitější atribut každé správné arkády/logiky. A ačkoli Erix zatím přílišným počtem alternativních vizualizací, resp. "skinů", nevládne, autoři se k jejich postupnému uveřejňování na své webové stránce zavazují v textové anotaci přiložené k instalaci hry. S ohledem na opravdu špičkově ztvárněné základní dva interfacy - Sunrise (umělecky zpracovaný obraz vycházejícího slunce) a Cool Blue (přetechnizované namodralé prostředí digitálního věku) se tedy jistojistě máme na co těšit.
Není to ale jen grafika a vzhled, co freewarovku dělá freewarovkou - nesmíme zapomínat ani na kvalitní zvukový popř. hudební doprovod, který mnohdy dokáže s hráčem pohnout mnohem víc, než okouzlující grafika. V případě Erixu se Albisoftu hudební složka rozhodně povedla - klavírní doprovodné instrumentálky se k tomuto typu hry bezpochyby skvěle hodí a navíc výborně podkreslují tu pravou ničím nerušenou oddechovou atmosféru. Na můj vkus je sice jen jedna doprovodná melodie trochu málo a větší variabilita by dle mého názoru pro přístě nebyla na škodu, nicméně i přes tuto drobnost je Erix bezesporu jednou z mála předělávek hry původně určené pro mobilní telefony, které neskončily týden po svém vydání v koši, a které si určitě s oblibou zahrají nejen ti, kdo mají příležitost setkat se s ní na displeji svého pěnězožroutského elektronického miláčka. Kdo ví, třeba se teď Erix v podání Albisoftu stává průkopníkem v trendu "přelévání" jednoduchých, ale zajímavých nápadů výrobců a vývojářů aplikací mobilních telefonů do herním nadšencům zaslíbenějších osobních počítačů. Doufejme, že ano.
Freewarové výtvory českého týmu Albisoft jsou prakticky vždy něcím unikátní - ať už svým námětem, zpracováním či obsahem. Dá-li se o nich něco s jistotou tvrdit, pak je to jistojistě fakt, že jsou za každých okolností originálními a původními a nesnaží se, tak jako mnoho jiných, projít cestičkou, která je už stovkami ostatních dlouho předlouho prošlapána. Jejich poslední dílko, arkáda Erix, ovšem toto dogma tak trošku porušuje. Není totiž hrou původní ani jiným způsobem převratně originální, nýbrž jedná se o remake stejnojmenné oddechovky implementované do mobilních telefonů značky Ericsson (odtud také mírně zavádějící přízvisko Erix).
Samotný princip hry je velice jednoduchý. Část obrazovky tvoří jisté hrací pole, v němž se pohybují nejen vaši četní nepřátelé (příšerky), ale také vy sami v roli ehm... pixelu, který za sebou, podobně jako v reálu pavouk, zanechává tlustou barevnou linii. Jakmile je ona linie oběma konci spojena s okrajem hracího pole popř. s okrajem pole již předtím ohraničeného, obsah útvaru omezeného vzniknuvší uzavřenou křivkou se vybarví a dané území se pokládá za vámi obsazené. Správě jste už ale jistě pochopili, že se příšerky na vás budou z obrazovky nejen šklebit, ale také aktivně škodit. Nepodaří-li se vám včas tvořenou křivku uzavřít a dojde-li ke kontaktu s příšerkou, nebo setkáte-li se s ní přímo, ztrácíte jeden život a hrajete daný level na novo od nuly. Cílem hry ovšem není uvěznit všechny příšerky do předem připravených pastí (krom toho se příšerky po "pohlcení" objevují znovu v oblasti, která dosud není obsazena), ale zmocnit se co největšího území a postoupit tak dál, do úrovní s cennějšími trofejemi. Percentuálně tuto hranici představuje zpravidla číslo 75 - tzn, že je nutné obsadit 75 procent hracího pole než vám hra dovolí daný level opustit.
Tolik tedy k obsahové stránce. Podíváme-li se ne Erix z trochu techničtějšího úhlu pohledu, zjistíme nejen to, že podporujuje moderní akcelerační finesy, ale dominuje mu i možnost snadné vizualizace, což je věc, kterou mnozí uživatelé považují za vůbec nejdůležitější atribut každé správné arkády/logiky. A ačkoli Erix zatím přílišným počtem alternativních vizualizací, resp. "skinů", nevládne, autoři se k jejich postupnému uveřejňování na své webové stránce zavazují v textové anotaci přiložené k instalaci hry. S ohledem na opravdu špičkově ztvárněné základní dva interfacy - Sunrise (umělecky zpracovaný obraz vycházejícího slunce) a Cool Blue (přetechnizované namodralé prostředí digitálního věku) se tedy jistojistě máme na co těšit.
Není to ale jen grafika a vzhled, co freewarovku dělá freewarovkou - nesmíme zapomínat ani na kvalitní zvukový popř. hudební doprovod, který mnohdy dokáže s hráčem pohnout mnohem víc, než okouzlující grafika. V případě Erixu se Albisoftu hudební složka rozhodně povedla - klavírní doprovodné instrumentálky se k tomuto typu hry bezpochyby skvěle hodí a navíc výborně podkreslují tu pravou ničím nerušenou oddechovou atmosféru. Na můj vkus je sice jen jedna doprovodná melodie trochu málo a větší variabilita by dle mého názoru pro přístě nebyla na škodu, nicméně i přes tuto drobnost je Erix bezesporu jednou z mála předělávek hry původně určené pro mobilní telefony, které neskončily týden po svém vydání v koši, a které si určitě s oblibou zahrají nejen ti, kdo mají příležitost setkat se s ní na displeji svého pěnězožroutského elektronického miláčka. Kdo ví, třeba se teď Erix v podání Albisoftu stává průkopníkem v trendu "přelévání" jednoduchých, ale zajímavých nápadů výrobců a vývojářů aplikací mobilních telefonů do herním nadšencům zaslíbenějších osobních počítačů. Doufejme, že ano.
