I když tvůrci nijak nespecifikovali, jaké civilizaci se vlastně celá hra váže, nejspíše lze očekávat lehce egyptskou kulturu smíšenou s fantasy prvky. Tomu by odpovídaly herní místnosti rozkládající se na prostoru o velikosti jedné obrazovky. Většinu pak vyplňují masivní žulové kostky tvořící zdi a další zábrany.
Hratelnost je netradiční. Rozhodně nejde o přelomovou záležitost a podobných logických her se na scéně objevilo poměrně dost. Na začátku se před vámi objeví slibně vypadající lokace a dvě postavy. Ty máte za úkol dovést z speciálním portálům, které se rozsvítí, když u nich jeden z dvojice stojí. Samozřejmě, že je předem dané, kdo má kam dojít a není si možné vybírat – červenou postavu tak musíte dotlačit k svítící červené hůlce, naopak modrou k modré. Zpočátku to bude přímo naměřené tak, aby to vyšlo a tak si vlastně ani druhé postavy nemusíte všimat, pohybujete jednou a druhá na místo určení dorazí také. To se ale brzy změní, oba dva se budou v průběhu minimálně jednou křížit a zatímco jeden potřebuje doprava, druhý zase doleva. V tomto případě je nutné šikovně využít stěn a dobře odhadnout trasu, což za vás vyřeší polovinu problémů. Obtížnost začíná stoupat a od takového pátého levelu jde již o opravodovou logickou výzvu, kterou vyřeší jen ti nejzdatnější.
Hra Eternal Trial se na prvních místech v soutěži nezachytila, což je celkem pochopitelné – lhala bych, kdybych tvrdila, že tam nebyly hry lepší. Přesto jde ale o graficky přitažlivou hru, jejíž koncept není z těch nejprofláklejších. Vytknout je ale třeba trochu stereotypní prostředí – více barev v okolí by jedině prospělo.