Every Day The Same Dream – jak se stát novým člověkem v pěti krocích

Procházka nepříliš pestrou realitou v technicky zajímavé a co se nápadu týče téměř dokonalé adventuře, která je tak netradiční, až si nejsem jistý, zda ji za adventuru označit.

Same Dream_05

Snít musí každý. Ať už o tom, co bude a jak to bude, tak o tom, co už bylo a co mohlo být. Když se však váš termín toho, co označuje slovo "sen" změní v to, jak jej chápe hlavní hrdina této adventury, je zle. Snem se pro něj stává spíše noční můra, kterou započíná při plném bdění každodenní koloběh povinností, ze kterého se zdánlivě nelze nijak vymanit. V bdělém stavu tak prožívá stále znovu to stejné ranní vstávání a cestu do práce, které se už musíme bát označit za opravdové bdělé žití, ale právě za sen, v němž si náš hrdina vlastně už ani absurditu koloběhu svého života neuvědomuje. Nebo snad ano? Existuje snad cesta ze stále se opakujícího, zde až děsivě vyobrazeného koloběhu událostí, které se zdráhám označit za život, ale spíše pouze za "životní proces"?

Every Day The Same Dream je velmi zajímavý počin na poli freewarových adventur, a to nejen svým poměrně originálním námětem, kterým je snaha o vyobrazení bezejmenného člověka ve víru každodenního stereotypu a nudy, ale také zpracováním, které (Pokud se podíváte na okolní obrázky.) působí, přinejmenším graficky, ač jednoduché jako velmi stylové. Dlouho jsem přemýšlel, zda-li mám hru recenzovat, protože ač kvalitní, je založená na flashovém grafickém jádře a právě "flashovky" Plné Hry nerecenzují. Nicméně po mém ubezpečení, že hra se dá, stejně jako všechny ostatní zde recenzované kousky stáhnout a tudíž je pro tento server a mou recenzi vhodná, jsem skutečně rád, že i vy, čtenáři, si můžete tenhle skvělý kousek vychutnat.

O samotném hraní a příběhu, který hra vypráví již nebudu nic prozrazovat, již jen proto, že hra je "opět", jako mnoho jiných free adventur, poměrně krátká a jednoduchá a dá se tak dohrát za všehovšudy necelých deset minut, které jsem si však náležitě užil. A to nejen díky stylové grafice, ale také výborné hudbě, která svým melancholickým nádechem hru vynáší až k "nebeským výšinám" skutečné tragiky. Hudební motiv, který má na svědomí člověk se jménem Jesse Stiles, mi vzdáleně připomínal kombinaci depresivních "výronů" skupiny Radiohead a nejmelancholičtějších skladeb od Mobyho., takže je-li právě toto vaše krevní skupina, jsem si jistý, že budete nadšeni. Tak jako tak, ve finále je to právě hudební doprovod, díky kterému atmosféra a symbolika hry skutečně zhoustne a hráče na chvíli pohltí.

Záleží jen na vás, zda-li se necháte vysvobodit z hrozivého stereotypu a šedi života, či budete dál snít. Zbývá jeden krok, který z vás udělá jiného člověka, stáhnout si hru a užít si ji.