Featherweight – muší adventura?

Klasická point-and-click adventura ze staré školy ze světa, kde vládnou roboti? Na úvod recenze by bylo dobré zopakovat, že adventury nejsou můj šálek kávy, takže by tuto recenzi neměl nikdo číst.

featherweight_01

Na druhou stranu, adventury mají se svými propracovanými scénami, naskriptovanými dialogy a důrazem na příběh blízko k filmům, takže můj handicap nebude, vzhledem k zájmu o film, snad tolik patrný. Featherweight vás přenese do postapokalyptického světa, který opanují roboti a lidé jsou v defenzivě. Ve snaze získat navrch zformovali průzkumníky-sabotéry zvané featherweighty (přeneseně asi "šídla", tj. muší váhu... nebo tak něco) a snaží se v nehostinném světě přežít. Jeden z průzkumníků byl právě zajat roboty, a v kůži odbojáře Thadda se vydáváte ji zachránit. Čekali jste snad někoho jiného, než dámu v nesnázích?

Featherweight je klasická point-and-click adventura ze staré školy. A slovy klasická myslím skutečně bez jakýchkoliv pokusů o akční scény nebo inovaci žánru. Nemůžete zemřít, nemůžete umlátit robota páčidlem, čeká vás jenom relativně logické plnění úkolů. A to je jak výhoda, tak i břímě Featherweightu.

Jak jsem řekl, adventury nejsou můj oblíbený žánr, ale hrál jsem některé a bavily mě (např. nedávný SAW Deluxe). Klíčovou složkou zábavy v adventurách je řešení logických rébusů logickou cestou. Vymyslet takový rébus rozhodně není jednoduché a i proto asi vzniká více stříleček. Problémy v hratelnosti adventu přichází ve chvíli, kdy rébusy ve hře nedávají smysl a hráč je nucen uchýlit se k metodě "zkombinovat všechno se vším". Pokud musíte bez jakéhokoliv vodítka metodou pokus-omyl zkoušet co vás napadne, pak to rozhodně považuji chybu. Pokud vy ne, přihoďte si k hodnocení Featherweightu 20%.

Například hned první úkol je postavený na tom, že musíte deaktivovat silové pole a následně se schovat příchozímu bezpečnostnímu robotovi – což je provedené tak, že při alarmu kliknete na auto a postava za něho sama zaběhne a sama si klekne. Pokud jsem to nepřehlédl, nic vás k tomuhle řešení nenasměruje a stejně tak si dovedu představit, že by se úkol dal logicky vyřešit položením zrezavělé trubky poblíž, aby to vypadalo jako nehoda. A podobně i mnoho jiných úkolů ve Featherweightu řešíte metodou pokus-omyl.

Po grafické stránce je Featherweight zpočátku pastvou pro oči (i se svými přílišnými pixely), nicméně po pár obrazovkách se styl bohužel dost okouká. Příběh a herní doba samotné jsou poměrně dost krátké, ale to nepovažuju nutně za nevýhodu. Na rozdíl od výše zmiňovaného řešení rébusů, kvůli kterému Featherweight doporučuji spíše velkým milovníkům adventur. Tohle šídlo mělo na víc.