Foam – výprava do neznáma

Prazvláštní hra, která spoléhá na vaši bravurní schopnost pamatovat si za každé situace cestu a vracet se ve vlastních stopách.

Foam

Foam je zvláštní hrou. Nedá se pravděpodobně zařadit do žádné klasické žánrové škatulky. Svým způsobem je nejblíže hrám, kterým se říká „explorační“, tedy objevitelské. Ve Foam nikoho nestřílíte, nikdo proti vám nestojí, nic nebudujete, nemůžete umřít a přesto je hrou, která baví. Co v ní tedy vlastně děláte?

Nejsem si ani moc jistý, jestli Foam disponuje nějakým celistvým dějem. Nikde vám není nic nastíněno a pravděpodobně se po ničem takovém jako je příběh ani nebudete pídit. Prostě stojíte uprostřed pokoje a jediné co můžete dělat, je vyjít ven a započít dobrodružství.

Ve hře hrajete za bezejmenného chlapíka, který obývá prazvláštní, fantaskní svět. Kromě obvyklých věcí se v něm nachází i mnoho věcí, které rozum nepobírá. Krajina se jakoby vznáší nad bezednou černou propastí, ze které vyčnívají pouze stromy, budovy a cesty. Mračna se pohupují jen několik málo metrů nad zemí, za každým plotem je již jen černočerná pustina a vše působí klidným, téměř statickým dojmem. Každé dveře, do kterých hrdina vstoupí, vedou jen do další části této zahrady, ve které neplynou řeky a neexistuje čas.

Jako na planetce Malého prince. Takový je mlhavý nádech této hry. Po této zasněné krajině se pohybujete z isometrického pohledu a snažíte se plnit úkol, který vám dala první postava, na kterou jste za dveřmi vašeho domu narazili. Dívka chce, abyste našli a vrátili její deštník. Jednoduchý úkol. Ve světě snů ale nejsou snadné úkoly. Snad proto to vypadá, že i čas si uvědomil, že není kam spěchat. Aby protagonista splnil svůj úkol, musí plnit další úkoly, které se na sebe nabalují. Jinak řečeno, postava, která má deštník, který chceme, vám zadá jiný úkol, který je třeba splnit a dal dále a dále. Aby hrdina mohl procházet do zprvu uzavřených lokací, může se po sebrání určitého předmětu změnit do různých stavů. Třeba jako houba projde kolem strážců stejného druhu. Jako ohnivý plamínek může z cesty odstranit suché stromy. Jako obláček může proletět oknem nad černou pustinou atd. Je tedy nutné neustále přemýšlet, co udělat dále a pamatovat si, kudy vede cesta k tomu či onomu. Často je to poměrně matoucí.

Jak bylo řečeno, vše vidíte z isometrického pohledu. To znamená seshora přesně tak, jak ukazují obrázky. Grafika přitom nepatří k nejdetailnějším. Nemá sice velké rozlišení, ale tak nějak ke hře tohoto typu pasuje. Vše je neostré a „pixelovaté“, ale napomáhá snové atmosféře, snad jakoby se člověk na nic nemohl soustředit a pouze prožívat. Naproti tomu hudba je velmi příjemná. Prakticky jednoduchá a opět velmi snová. Hrající, nikam nepospíchající, brnkavá a trošku smutná.

Jedinou skutečně velkou výtku, kterou na Foam mohu směřovat je ta, že hra neobsahuje save. Díky tomu nelze hru uložit a tudíž je potřeba vždy, jak vás omrzí, začínat znova. Je pravda, že Foam není kdovíjak dlouhý, ale dá se v jeho útrobách ztratit. Pokud vám to však nevadí, hru zkuste. Je uklidňující a připomíná dlouhé zimní tmavé večery, ve kterých se čas pouze vleče a kdy je dobrodružství za dveřmi vašeho domu vzdálenější, než mohutná sněhová oblaka našim dotekům.