Pamatujete si na hru Star Wars: Episode 1 - Racer? Na závody vznášedel, které pádily rychlostí bůhvíkolika set či tisíců kilometrů za hodinu a kterým každou chvíli hrozila kolize s některou z příkrých kaňonových stěn? Ne snad, že bych vám chtěla sugerovat, že Freeride Thrash je něco takového, ale když zavřete obě oči a to levé trošičku pootevřete, pak je možné, že jistou podobnost mezi oběma hrami najdete.
Například už v námětu. Freeride Trash je totiž závodní hra, kde se pokoušíte urvat vavřínový věnec v závodě se čtyřmi dalšími soutěžícími. K dispozici k tomu máte jakési futuristicky vyhlížející vznášedlo, které si můžete do jisté míry přizpůsobit svým představám. Na výběr máte ze dvou typů - první vypadá jako ořezaný bombardér Stealth a druhý nepřipomíná nic, co bych znala (má to tvar velkého hranatého U). Každý z nich je možné potáhnout třemi různými barvami, přičemž Stealth má barvy jen jednolité, kdežto účko má pěkné efektní pruhy.
Jakmile máte vybráno vozítko, musíte si ještě rozmyslet, jaký závod chcete absolvovat. Ani tady není výběr nijak drasticky veliký - buďto můžete jet Time Trial nebo Single Race. Time Trial je naprosto sólová záležitost, kdy se vám při jízdě nebudou do cesty plést žádní soupeři ani nic jiného a jde jen o to, abyste zajeli co nejlepší čas. O to samé sice jde i v druhém závodu s názvem Single Race, ale tam už sami nebudete. Na startu s vámi stojí čtyři další závodníci a budete muset vyvinout nějaké to úsilí, abyste se v jejich společnosti po zbytek závodu nejen udrželi, ale pokud možno je ještě předehnali (proto se snad závodí, ne? :-)
Pokud patříte mezi estéty a záleží vám i na tom, jaký výhled máte na okolí po celu dobu jízdy, pak vězte, že nic moc extra vás v tomhle ohledu nečeká. Tunely se dělí na průhledné a neprůhledné (ty průhledné jsou docela pěkný nápad) a ty neprůhledné lze ještě dál rozdělit 
na šedivé neosvícené a šedivé osvícené červeným světlem. Aby vaše představa o kolemjdoucí krajině byla dokonalá, musím ještě zmínit oblohu, která se skládá ze samých červánků a paradoxně nepůsobí ani tak romanticky, jako spíš hrůzostrašně (asiže je těch červánků trochu moc). Vedle trati pak sem tam leží zelená tráva, ale to už je opravdu namouduši všechno, co je v téhle hře k vidění.
Ovládání není nijak složité, šipka doprava a šipka doleva zatáčejí, šipka nahoru a šipka dolů ubírají a přidávají plyn, ostatní klávesy zůstaly nevyužité. Pokud byste se snad chtěli podivovat nad tím, že Freeride Thrash nevydává žádné zvuky, které byste od závodní hry čekali, pak vězte, že aktuálně dostupná verze není úplně finální, takže je možné, že někdy v budoucnosti se dočkáte něčeho lepšího. Protože je ale naprosto nejistá věc, jestli se někdy autoři k dokončovacím pracím odhodlají, radši si užijte aspoň téhle verze.
