Ve jméně hry je žába, což není jen tak náhodou a jedná se o hlavního hrdinu. Toho budete navádět po herním světě klasicky kurzorovými klávesami, což nebude tak těžké, vzhledem k tomu, že každá mise je rozdělená do malých pravidelných čtverečků a na těch případně rozmístěné různé překážky. Ty jsou nadesignované tak, abyste u hraní museli přemýšlet, hledat nejlepší cestu, ale zároveň prokázat i jisté vlastnosti hodné hráče například arkádových her. Někde to totiž bude o dobré úvaze, jinde vede rychlý úprk – a ve většině případů se jedná o správnou kombinaci této dvojice.
Co se mi na Frog Boundu opravdu líbilo, to je naprostá variabilita mezi levely. Místy mi přišlo, jakoby každý dělal úplně jiný člověk, neboť nabízely zcela odlišné principy řešení, byť po chvíli hraní sami poznáte, že se přeci jen trochu opakují. Nad tím lze ale v rozumné míře přivřít oči. Většinou máte za úkol dojít do cíle, po cestě zmáčknout jistá tlačítka a vyhnout se nepřátelům. Oblíbený model nepřátel je takový, že se jedná o jistý druh světla pohybující se po vyznačené dráze. Ta mnohdy zabírá s mnoha kličkama většinu obrazovky a tak musíte dobře plánovat a časovat, kdy dráhu překročíte, jinak přijdete o život. Těch má žába mimochodem do zásoby dostatek, ale v pozdějších levelech již jejich velkou zásobou rozhodně trpět nebudete, ba právě naopak.
U Frog Bound ale autoři hned několikrát šlápli vedle, což myslím značně sráží jejich možnosti na případný výdělek. Pokud pomineme vysoko nasazenou cenu je to příliš tmavé pozadí a nevýrazné prvky. Při hraní mě například neskutečně vadilo, že bylo po startu problém na obrazovce dokonce najít hlavního hrdinu, což by se stávat nemělo.