Jednotlivé levely (anglicky Stage) jsou očíslovány, seřazeny a zpočátku také uzamčeny přičemž vybírat mezi nimi jednoduše budete mačkáním tlačítek vpravo a vlevo. Abyste si mohli dle chuti vybírat, budete muset nejprve předešlé mise zdárně dokončit a to nebude zpočátku vůbec složité i když je hratelnost Funsiki lehce netradiční. Zařadit ji do žánrových kategorií totiž nebylo vůbec snadné, neboť se sice jedná o simulátor, ne však závodní a už vůbec ne v pravém slova smyslu. Sice bude hra skutečně simulovat jakýsi pohyb, ovšem jen pohyb člověka posunující se za pomocí speciálního zařízení o tvaru krychle. To ale bohužel nemá k dispozici ideální terén, což má za následek tak trochu klouzavý pohyb. Abyste tomu správně rozuměli, poté, co šipkou do některé ze stran zažehnete trysku a váš objekt se dá okamžitě do pohybu daním směrem, je takřka k nezastavení. Pohybuje se neustále konstantní rychlostí dopředu, přičemž nemá žádnou brzdu. Na vás tedy je se těmto podmínkám přizpůsobit a hlavně měnit směr a rychlost podle potřeby místo toho, abyste se zbytečně pokoušeli stroj na povel zastavit. V ideálním případě tedy průběh takové mise vypadá asi takto. Na začátku hlavního hrdinu rozpohybujete do takové rychlosti, aby se vám stále snadno kontroloval a tu se snažíte udržet až u konce – především nezrychlujete, jinak se vám řízení velice rychle vymkne kontrole. A v takovém případě byste nemohli dostát svým závazkům respektive dokončit hlavní úkol, který na vás čeká. Jedná se o posbírání všech modrých krystalů rozmístěných po různě členěném levelu, kde jsou čas od času k vidění i důmyslné překážky postavené v takové blízkosti pro vás potřebného krystalu, že bude jeho sebrání vyžadovat opravdu maximální přesnost.
Co se technickéhpo zpracování týče, není na tom Funsiki nijak zle, ovšem s kvalitou současných pecek se to samozřejmě srovnávat nedá, což je trochu škoda. Navíc když ani samotná hratelnost nikoho na zadek neposadí. Jednoduchá hra na odreagování jako dělaná ...