Galactic Conquest – přízemně pozemní souboje

Trocha Z: Steel Soldiers, trochu Supreme Commanderu, trocha District Jobu. Dnešní real-time strategie má od každého trochu.

GC_02

Není tomu dávno, co jsem tady poplival District Job, neúspěšný slovenský pokus o klon GTA. Hře jsem vytknul nedostatečné propracování a za pravděpodobného viníka jsem označil příliš nadějné vyhlídky autora hry Andreje Babiče. Pokud se autor freeware jednohubek snaží vyplodit hru na úrovni mainstreamu, prostě většinou dopadne ústy na velmi hrubou dlažbu. Od Babiče ale dnes přichází druhá hra a tentokrát bych řekl, že jsem z ní skoro nadšen!

Galactic Conquest (dále jen GC) je real-time strategie v pohledu shora kombinující čisté souboje se základnami podobným způsobem jako to kdysi dělalo legendární Z. Na mapě zabíráte jednotlivé neutrální budovy a v nich se už automaticky generují jednotky, popřípadě nabíjejí superzbraně. Klíčové je získat nad protivníkem početní převahu nebo šikovně využít palebnou podporu; nic z toho vůbec jednoduché.

Ačkoliv příběh hry mluví o soubojích po celé galaxii, scifi elementů GC obsahuje po málu. Bohužel zcela absentují kosmické střety, a i ty planetární neopouštějí dimenzi dnešní technologie – k dispozici jsou vojska pěchoty, tanků, vrtulníkovznášedel a konečně i nějakých robotů. Ne snad, že bych nutně vyžadoval gigantické jednotky á la Supreme Commander, ale když už se hra odehrává v budoucnosti, byla by škoda do ní nevnést nějaké chuťovky.

Zmínil jsem několika druhů palebné podpory. Budova letiště periodicky připravuje kobercový nálet, kterým zvláště pocucháte nepřátelskou pěchotu. Dělostřelecká stanoviště jsou o něco méně efektivní, zato jich je po mapě rozmístěno více. A někde okolo si pak můžete prohlédnout i devastující dopadnutí jaderné bomby. Platí, že čím devastující útok, tím déle čekáte – mnohdy tedy na atom ani nedojde.

Audiovizuální stránkou hry jsem byl zpočátku poněkud zklamán. V první misi máte k dispozici pouze pěchotu, a pozorovat za dynamické a epické hudby pomalu se ploužící vojáčky je skoro ze světa parodie. Výhled je fixně postavený – to, co vidíte na obrázcích, je celá mapa dané mise. Opět, podobně jako u District Jobu a jeho mini-minimapy, je trochu problém v miniaturnosti všech jednotek – Ado má zřejmě výjimečně dobrý zrak. Nakonec však grafiku GC musím přece jenom ocenil jako alespoň… přehlednou.

Nebýt menších nedostatků ohledně game designu a mírně paintbrushové grafiky, byl bych přihodil ještě jednu či dvě desítky procent a vychvaloval GC jako nejlepší freeware strategii za poslední měsíce. I bez pochybných ód ale mohu GC vřele doporučit všem pravověrný milovníkům real-timovek a obzvláště lidem nostalgicky vzpomínajícím na Z .