Galaxy War – Qeyons Attack! – útrpná válka

K této dvourozměrné trochu-střílečce, trochu-simulátoru a trochu-strategii jsem se dostal ve chvíli, kdy jsem už potřeboval nějaký epický sci-fi příběh o galaktické válce a souboji dobra proti zlu.

Galaxy War

Říká se, že freewarovým hrám nejde dát špatné hodnocení. A skutečně, dejte nulu hře, kterou někdo měsíce tvořil ve svém volním čase. Vždyť by to bylo skoro jako vynadat kamarádovi, který pro vás ilegálně stahuje filmy. Osobně jsem v hodnocení nikdy pod hranici 4/10 nešel. Jenže pro každé pravidlo existuje výjimka a děkuji Jörgu „paleface“ Burkelovi, autorovi Galaxy War – Qeyons Attack! (dále jen GW), že mi vrátil důvěru ve smysl existence ještě nižšího hodnocení.

První momenty GW nejsou špatné. Obrazovka vyplivne klasické historické info a lá Star Wars o tom, že lidstvo kolonizovalo galaxii a spojilo se s přátelskými emzáky Apa’arsy. Po nějaké době jedna z vašich lodí objevila mimozemskou loď Qeyonů (neplést s Quegáry z Červeného trpaslíka!) a – jak se dá očekávat – vypukla ohromná válka. Vy se ujímáte velení SFS Skylineru, jedné z mnoha válečných lodí, a budete hrát klíčovou roli ve vítězství aliance nad silami Qeyonů…

Bylo by velmi pěkné, kdyby hra skutečně byla o tomhle. Od Imperium Galactica po Mass Effect, z těchto příkladů víme, že podobný příběh může hru táhnout kupředu. Nakonec, autor se prý inspiroval mechanismy Pirates. Nicméně, tato hra dokazuje, že i cool námět může být zpracován naprosto otřesným způsobem.

Skyliner má několik jednoduchých statistik. Neustále si musíte hlídat palivo, což vám brání ve výletech do hlubokého vesmíru. Jakmile se ocitnete na holičkách, hra bez milosti končí – podotýkám, že GW nezná save, takže vaše epická kariéra admirála může skončit kvůli prázdné nádrži. Mnohdy se vám také stane, že máte napadnout cíl, který je mimo váš dolet. Výmluvy ale velitelství nezajímají....

Nemůžete posádku dovybavit zbraněmi, pročež vás při automatickém obsazování nepřátelské stanice čeká obligátní „vaši muži neuspěli“ a musíte letět přezbrojit, opravit a pokusit se znovu útok, jehož klíčovou část vůbec neovlivníte. Samozřejmě, za předpokladu, že vám vůbec vystačí palivo na návrat. Vůbec, po hodině hraní jsem neobjevil žádnou možnost, jak si vylepšit systémy vaší samotné lodi. Což je, vzhledem k faktu, že se jedná tak trochu o simulátor, poněkud na škodu.

Tím jsme se dostali k boji, který je tak bizardní, že by jsme se o něm mohli bavit hodiny. Vaše loď je bílý čtverec, nepřátelská červený, postupně po sobě rasíte rakety (bílé tečky) na čemsi, co vypadá jako galaktická dálnice. Není to jen dvourozměrné; to je i Raptor, a uhýbat se v něm dá. Tady není ani nahoru ani dolů, pouze blíže a dále od nepřátelské lodi. Někdy, když se pohybujete, vás nepřítel zasáhne, jindy ne. Záleží na náhodě. Čím blíže jste si sobě, tím větší damage dáte/dostanete. Pokud vám tohle přijde zajímavé, doporučuji ji zkusit, teprve poté pochopíte význam slova teror.

Nezábavnost celého zpracování je podtržena technickým zpracováním. Grafika GW vypadá hůře, než leckteré sto tisíc let staré nástěnné malby, ale i tato výtka bledne tváří v tvář obrovské nestabilitě hry. Galaxy War ve verzi 2.0 (!) padá s pravidelností opilého batolete.

Abych nebyl úplně negativní, je nutné dodat, že samotný nápad hry a některé její možnosti jsou vlastně docela prima. Můžete na kolonie přepravovat zbraňové systémy a tak rozšiřovat obranu. Také čím blíže jste jádru galaxie, tím hůře funguje váš pohon. A samozřejmě, hudba je občas velmi slušná a melodie v úvodním menu by mohla zdobit leckterý epický film.  

Přesto ve finále hraní GW vypadá tak, že paranoidně sledujete ukazatel paliva, poté přepadnete jednu z nekonečného počtu nepřátelských lodí, po úmorném levopravém martýriu ji zničíte a – můžete letět najít další. Samozřejmě jen za předpokladu, že vám hra nespadne do systému, což na druhou stranu bude spíše úleva.