„Crrr, crr, crr...,“ zuřivě zvonil telefon. „To jsou krotitelé duchů?,“ otázal se mě hlas na druhém konci aparátu. „Ano,“ přisvědčil jsem. A jak jsem se záhy dozvěděl, vedle v sousedním hotelu mají nějaké problémy s duchy, proto jsem na nic nečekal, popadl vybavení a vydal se na cestu.
Ghostbusters 3D jsou fandovskou počítačovou adaptací stejnojmenného filmu, který sice není nejnovější, avšak díky svému námětu dokáže oslovit spoustu lidí i dnes. Ve hře se vžíváte do role jednoho z duchobijců a vaším úkolem je co nejvíce vyčistit jeden hotýlek.
Vyjel jsem výtahem až do patra, v němž by měli ti neřádi úřadovat. A taky že ano, netrvalo to ani minutu a již jsem zdálky viděl zelenou zář přicházejícího ducha. Ještě v ten okamžik jsem začal žhavit svoji jedinou protonovou zbraň a chystal se k výstřelu. „Šmejd jeden, utek' mi,“zaláteřil jsem si.
V jeden okamžik se na patru, kde máte provádět lov, pohybuje pouze jeden duch. Ten čeká na vaše polapení do pasti, které máte od počátku hry celkem tři. V praxi to vypadá asi tak, že jakmile vidíte nějakou paranormální bytost přicházet, stačí někam na zem pohodit past, vystřelit z protonového kanónu a ducha pěkně držet a dojít s ním až k pasti. Jedině tak se vám jej podaří polapit.
Můj lov však neprobíhal zcela dle mých představ. Zpočátku jsem ducha ne a ne chytit a mé výstřely zasahovaly spíše obrazy nebo závěsy, které se s rachotem zřítily ze zdi k zemi. „Copak dneska nejsem ve formě?,“ ptal jsem se sám sebe.
Možná za to poněkud neohrabané ovládání, možná je na vině vaše nezkušenost. Ale ano, na začátku hry se vám nebude skoro vůbec dařit. S postupem času se ale se vším sžijete a polapení nějakého toho ducha bude otázkou chvilky.
„Tumáš, ty neřáde jeden!,“ radostně jsem si výskal a cpal právě chyceného ducha do krabice, kde nikomu neuškodí. „A další... a další... a další...,“ povzbuzen prvotním úspěchem mi práce pěkně odcejpala a na pažbu protonové zbraně přibývaly další zářezy. Minuty plynuly, duchů neubývalo. „Sakra, to snad není možné, jsou jich tu snad tisíce, nebo co?“
Bohužel, je tomu tak, ale hra skutečně asi nemá konec. Tedy pouze v případě, že se vám bude dařit a nevypráskáte si všechny tři pasti či se nenecháte duchem prostoupit. A myslím, že mi dáte za pravdu, že hrát hru, která se podobá Sisyfovské práci, je značně demotivující. A což o to, že za každého ducha se vám na konto připíše nějaká ta finanční sumička, když ji nijak nemůžete využít.
„Tohle fakt nemá smysl, s takovou bych tu byl do rána, balím kufry,“ unaveně jsem syknul mezi zuby, sbalil si své nádobíčko a prchl k výtahu. Tohle mi jako Krotiteli duchů asi dobrou vizitku neudělá, ale lepší cokoliv jiného než se tam nudit.
Z těchto důvodů Ghostbusters 3D dostali takové hodnocení, jaké dostali. Možná s tím někdo může nesouhlasit, ale k čemu je ta relativně ucházející grafika z pohledu třetí osoby, původní hudba a hlášky, když zde skoro vůbec nefungují nepsané zásady dobrého game-designu? Jak říkám, zpočátku to vypadá nadějně a hra by klidně mohla dostat více bodů, ale postupem času přijde frustrace a znechucení.
