Grammar Nazi je „tradiční“ typingovou hrou. Ono tradiční není v uvozovkách jen tak pro legraci a každému, kdo je alespoň trochu seznámen s tvorbou Petri Purha je jasné, co znamenají. Nebyl by to on, kdyby nepřišel s něčím neskutečně originálním – a také že ano. Hlavním objektem se v tomto případě stává boss pohybující se v horní části obrazovky. Zabírá na její šířku téměř celou plochu a svým tvarem se asi nejvýše podobá roztaženému písmenku W.Na svém těle má rozházená písmenka – bojuje totiž za správnou gramatiku a stále se zmenšující slovní zásobu mladých lidí. A bude jedině na vás, abyste jej přesvědčili o tom, že dnešní doba není až tak zkažená, jak se zdá. A jak, ptáte se? No přeci tím, že ho porazíte.
Toho lze dosáhnout jen jediným způsobem – psaním. Na spodní straně obrazovky se pohybujete vy, čili malá plošinka neustále pendlující zprava doleva a zase zpátky. Během toho budete psát svá oblíbená slova – ovšem pozor, v anglickém jazyce. Nemusí jít o žádné obtížné záležitosti, hra vám ani neklade podmínky co se týče jejich délky, klidně tedy můžete oprášit svůj základní level angličtiny a pustit se do boje. V takovém případě ale nejspíše nevyhrajete. Grammar Nazi je soudě podle ohlasů zahraničních hráčů dosti těžký i pro ty, kterým angličtina nedělá problém. Ti mají navíc výhodu, že mohou psát delší slova, které nepřítele více zraňují a tedy jsou efektivnější. Na druhou stranu vás ale delší psaní nechává déle odkryté a tedy i zranitelnější.
Grammar Nazi bohužel má dost chyb, k nimž patří třeba neopodstatněné usekávání psaných slov. Hra vás prostě nenechá dopsat a místo delšího slova vám uzná jen jeho kratší část – a není to vždy jen proto, že píšete jako šnek. Jinak se ale jedná o slušný experimentální kousek, který si za tak krátkou délku vývoje nadprůměrné hodnocení zaslouží.