Motivace, která vás do toho všeho žene, je popsána ve stylovém deníku, obsahově ale nijak zvlášť nenadchne. Hned na první stránce se například dozvídáte o zajímavém strýci, který s radostí vypráví příběhy ze svých cest, abyste ale mohli slyšet i jejich zbylou část, musíte si uklidit svůj pokoj (téměř jako vydírání, které používají rodiče na své ratolesti). Úklid v tomto případě vypadá tak, že dostanete listinu věcí a ty musíte v pokoji nalézt.
Během „uklízení“ se nedá říct, že byste byl nějaký příliš velký bordelář, stejně ale budete hlavního hjrdinu proklínat. Věci má sice na pohled docela uklizené, některé předměty ale umístil tak, aby nebyly prakticky viditelné lidskému oku. Jen díky tomu jsem musela první misi opakovat hned dvakrát. Na vše totiž máte přidělený časový limit a problémy dělají nejen některá anglická slovíčka, u nichž může být problém si představit, co vlastně skrývají, ale také tyto objekty v pokoji najít. Jako příklad je možné uvést pravítko, které je připevněné ke kraji skříně, vyloženě s ní splývá a jediné, co můžete zaznamenat je malé čárky na jeho okraji – a toho si všimne jen málokdo. Pak je zde také bílá socha postavená vůči bílému skleněnému pozadí, jež je na tom vlastně podobně a takových příkladů byste nalezli spoustu – místy tedy čeká frustrující zážitek.
Ten naštěstí docela pozvedávají ostatní disciplíny, kde nás tvůrci desetiminutovým limitem tak akorát rozmazlují a většinou je vše hotové daleko dříve. V takových případech budete hledat deset ptáčků, deset jablíček, hrát klasické pexeso nebo hledat rozdíly mezi dvěma na oko identickými pokoji.
A právě za tuto schopnost vymyslet také další zajímavé disciplíny patří autorům pochvala. Grafika se rovněž povedla a tak snad jen škoda toho, že méně zkušení angličtináři si neškrtnou a nebo se u hry pořádně navztekají.