Hellchildren neboli děti pekla vypadají prakticky stejně jako ty reálné. Rozhodně však neběhají po hřišti ani nic podobného, vyžívají se v jiných daleko nebezpečnějších činnostech. Vy pak nejste nikým jiným než klaunem pohybujícím se v drobném a vysoce mobilním zařízení nahoru a dolů a to jednoduše za použití jen myši. Co se týče samotného principu hry, ten vychází z klasik jako Moorhuhn a jiné podobné. Skvělá hratelnost by tedy měla být zaručena – bohužel se ale autorům hra nepodařila tak, jak možná zpočátku zamýšleli.
A to ačkoliv mají Hellchildren všechny předpoklady stát se alespoň po hratelnostní stránce nástupcem klasického střílení slepiček. Bohužel však Hellchildren schází nutný spád a motivační prvek, který by vás k monitoru připoutal. Vaším úkolem pak není nic jiného než frenetické střílení dětí spouštějících se z horní strany obrazovky na nafukovacích balóncích. Ti se pohybují různou rychlostí a na vás tak vedle střelby bude správný výpočet dráhy letu vašeho projektilu a to tak, abyste dítě respektive jejich balónek zastihli v tom správném místě.
Hra je rozčleněna do několika levelů, jež jsou víceméně krátké a dokončit je bude otázkou několika málo minut či spíše sekund a to především ze začátku. Nejprve vás čeká jednoduchý brífink, v němž se dozvídáte dvě podstatná čísla pro následující hraní. První z nich je počet požadovaných zabitých dětí. Tím druhým pak počet těch, které vám mohou proklouznout mezi prsty. V případě, že byste právě tento parametr překročili, hra končí a vy budete nuceni začít pěkně od začátku. Navíc se oba počty dohromady sčítají a pokud vám v prvních levelech proletí bez zabití méně dětí, budete mít jasnou výhodu pro vaše následné snažení. Navíc se vám pod ruky dostane celá řada bonusů, které rozhodně stojí za sestřelení. Snad jen mohli autoři trochu více zapracovat na variabilitě, která by pomohla takto opravdu nezajímavé hratelnosti.