Helmin & Gur je logická plošinovka pro dva hráče s pevnými nervy

Dva hráče, šikovné ruce, schopnost řešit hádanky a spoustu pevných nervů budete potřebovat u této logické arkády, ve které ovládáte dva kamarády s rozličnými schopnostmi. Jen pozor, aby vás Helmin & Gur nerozkmotřila.

Jestliže vás život neobdařil přáteli, hře Helmin & Gur se zdaleka vyhněte. Je totiž určena pro dva hráče, z nichž každý kontroluje jednu z postav s rozdílnými schopnostmi. Nebýt některých velmi obtížných úseků a nemotorného ovládání, mohla by být hra dokonalou zábavou pro divoké hráčské večírky ve dvou lidech. Takto se připravte, že budete muset prokazovat duševní klid šaolinských mnichů.

Helmin & Gur jsou dva přátelé, kteří díky chybě ztroskotali se svým dvouplošníkem kdesi uprostřed podivného, černobílého světa. Ze zbytků svého letadla musejí poskládat alespoň nějaké vznášedlo, které je dopraví do cíle, ale kousky, které k tomu potřebují, jsou náhodně rozesety po různých úrovních.

Vtip je v tom, že Helmin je malý papoušek a Gur je cosi jako „nabušený“ vlk. Oba mají rozdílné vlastnosti a musejí si pomáhat. A to i přesto, že jsou na sebe naštvaní a hodně se pomlouvají. Helmin dokáže lépe skákat a doletí dál. Je ale velmi zranitelný a některé těžké věci neuzvedne a některá tlačítka neaktivuje. Gur je naproti tomu hromotluk. Má víc života a dokáže úderem zlikvidovat kohokoliv kolem. Ale neskočí dál, než dokáže doplivnout.

Systém vzájemné pomoci v této hře není tak vzdálený od toho, na jaký jsme zvyklí třeba z her typu Fish Fillets. Zde ovšem v jednodušším provedení a pouze pro dva hráče. Zajímavým prvkem jsou želatinové kostky, které může Gur skládat dohromady a které slouží jako trampolína. Úderem je zase může rozložit. Spolupráce zde probíhá spíše na úrovní aktivování jinak nedostupných tlačítek a pomalého postupování vpřed. Žádnou velkou akci nečekejte.

Problémy, které hru rozhodně srážejí, jsou technického typu. Hra běží výhradně v okně, což se dá odpustit, ale zasekávání se o překážky a občas nefungující ovládání už ne. Zvlášť když si uvědomíte, že smrt znamená restart celé úrovně (a že některé jsou opravdu obtížné), ze vzájemné spolupráce dvou hráčů zbude spíše obviňování, kdo to zpackal tentokrát. Jako skupinová terapie ale poslouží hra dokonale.