Hercules – The Untold Stories je klasická rubačka ze staré školy

Bájný rek Herkules by se asi divil, jak „věrohodně“ je v této hře vyobrazen. Nic naplat, je to klasická rubačka, a tak po cestě pošlete do Hádu desítky roztodivných nepřátel a zapotíte se u nejistého ovládání. Ale potěšíte se několika puzzly, které vám snad nezkazí trochu hloupá kamera.

Jste vrženi rovnou do prvního hloučku nepřátel a je vaší povinností rozsekat je na malé dílky. Máte k tomu více než dost možností. Při pohledu na mapu a rozložení kláves (popřípadě tlačítek na ovladači) se vám asi zamotá hlava. Útoků je mnoho druhů a komba jsou obtížná, až k pláči. Ale to nevadí, stačí používat tři základní útoky a hra si to už nějak přebere.

Není tu opravdu žádný děj nebo úkol. Zkrátka jdete směrem doprava a cestou sekáte do všeho, co se pohne. Občas je to bolestivé, a to nejenom kvůli ovládání, ale také úhlu pohledu kamery. Ta se sice nastavuje automaticky a snaží se na celou scénu dívat z té nejrozumnější pozice, ale často si vybere takovou, která optimální rozhodně není.

A to je škoda, protože tu je na co se dívat. Graficky se hře asi nedá noc vytknout. Hloubka obrazu se nedá srovnat s áčkovými tituly, jistě, ale působí jako God Of War a nedá se jí nic moc namítat. Nejvíce vás překvapí světelné efekty při silnějších útocích.

Překvapí i tempo, které osciluje mezi brutální akcí a klidnějšími (a podstatně náročnějšími) pasážemi s hádankami. Herkules dokáže využít svou sílu a různě přesouvat obrovské bedny, takže většina hádanek je založena na vytváření provizorního „schodiště“ právě pomocí oněch beden.

Horší je to s momenty, kdy narazíte na puzzly skákací. Přeskočit jezírko kyseliny není velký problém, ale když se máte ještě k tomu vyhýbat obrovským kyvadlům a balancovat kdesi na římse, uvědomíte si, jak zle na tom hra s ovládáním skutečně je.

Když však vydržíte a napnete všechny nervy, budete odměněni nenáročnou akcí, která sice není nikterak originální, ale na nějakou tu půlhodinku zábavného běsnění vám vydrží.