Hyperballoid 2: Time Rider - Arkanoid je nesmrtelný

Dnešní Arkanoid vás provede světem Antiky, přítomností i podivnou budoucností. Stačí si vybrat.

Hyperballoid 1

Arkanoid a Breakout jsou hry, které snad nikdo nikdy nezabije. A kdyby se to náhodou někomu podařilo (nezkoušel to Chuck Norris, třeba?), tak stejně vylezou z hrobu a budou nás strašit. Přesto i jako recenzent dostanete po určitém čase zase chuť se na nějakou novou kostkodrťku podívat. Od Hyperballoid 2 – Time Rider jsem neočekával vůbec nic. Tedy přesněji jsem si myslel, že naprosto přesně vím, co dostanu. Vymazlenou infantilní grafiku, která bude mít s původním konceptem společné tak možná kostky, míček a odrážecí pálku. Ale verdikt jsem vynesl poněkud předčasně. Tedy přesněji, ona všechny tyto nešvary moderních verzí obsahuje, ale přesto zde můžeme najít několik zajímavých nápadů

Tím prvním je práce s kostkami. Slovo kostky zde berte samozřejmě v uvozovkách, zkrátka s objekty, které máte za úkol ničit. Ty zde nejsou často statické, ale dynamicky se objevují a mizí, různě rotují, nebo se otevírají jako matryjošky. To samozřejmě ovlivňuje pohyb a směr kuličky. Naštěstí tento systém nebyl znásilněn a nerozvíjí hru do přílišné hloubky. O ukončení levelu tak stále rozhodují jakési hlavní kostky, které jsou vždy zobrazeny. Další netradiční záležitost představují samotné začátky kol. Já jsem je pracovně nazval podle fotbalu "výkopy". Začínáte na velmi omezené ploše, kdy je zbytek oddělen nerozbitnou zdí. Musíte si počkat na speciální bonus a ten sebrat krátkými žonglérskými údery.

Přestože má Hyperballoid zhruba 45 bonusů, oproti jiným verzím jsou odsunuty na pomyslnou druhou kolej. Méně často se mění velikost pálky a vše je směřováno spíše do magie s míčky. Na jednu stranu tak zabere odrážení míčků minimum času, jejich ztráta je ale o to bolestivější. Nový život dostane po sebrání 25 diamantů a to obvykle několik kol zabere. Na druhou stranu všelijaké výbuchu, nečekané odrazy a interakce jsou sice pěkná podívaná, ale vy se v mezičase nudíte. Na normální obtížnost nemá prakticky smysl hrát, protože míček je extrémně pomalý

Smeknout klobouk musím v případě Hyperballoid 2 – Time Rider u vizuálního konceptu. Opakující se grafika je častým důvodem k vypnutí. Zde proti tomu najdeme skvělou pojistku: tedy hned několik. Levely jsou rozděleny do jednotlivých módů. Mimo klasický (pozor, zde to neznamená tradiční, ale levely z prvního pokračování) je k dispozici prostředí z antiky, halucinogenní moře barev nebo precizní vesmírná kola se třpytivým leštěným chromem. Každý mají vsoje specifika, takže změnou není pouze grafika. Antická kola jsou stylizována do podoby trójského koně či jiných známých motivů.

Hyperballoid 2 je pohledná, rozsáhlá a velmi propracovaná verze Arkanoidu, jejímž největším minusem je nevyvážená hratelnost, která se smazává až při vyšších obtížnostech.