I Wanna Be The Fangame – nekonečná obtížnost

Hra od hráčů pro hráče. A to velmi specifické, nekonečnou trpělivostí obdařené hráče…

I Wanna Be The Fangame

I Wanna Be The Fangame

Občas se stane, že po shlédnutí filmu či divadelní hry nevíte, jestli jste právě byli svědkem sofistikované parodie beroucí si na paškál nastavování zrcadla něčemu, nebo jestli jste viděli naprostou *******. Vlastně se to v dnešním postmoderním světě stává více než občas. Možná jsem tedy neměl být tak překvapen arkádou I Wanna Be The Fangame, u které se ve mně objevovaly totožné pocity – a hodnocení tak oscilovalo od 80 % po 10 %, až se nakonec ustálilo na mé osobní známce pro hry, které jsou tak špatné / divné, že si zaslouží cejch kultovních 42 %.

Je totiž bezesporu faktem, že I Wanna Be The Fangame (dále jen IWBTF) je hrou zpracovanou s nesporným talentem pro tvorbu kódu, map i s větší než malou porcí humoru. Hra ostatně vychází ze stáje tijital-games, kteří udělali i mix Grant Theft Auto s zombie her, Extinction 3D. Na druhou stranu je celá hratelnost zboku viděné arkády IWBTF založená prakticky pouze na mučení hráče, který je nucen donekonečna zkoušet postup masochisticky vyvedenými levely.

I Wanna Be The Fangame

Každý z mnoha levelů je totiž ultimátně nefér. Na obrázku napravo máte jeden z těch prvních, obsahující jedinou „třešeň“ hry. Zatímco ve všech her se jedná o bonus, v IWBTF vás kontakt s třešní zabije, a to aniž by vám to hra předem jakkoliv oznámila. Každý centimetr IWBTF skýtá jednu vražednou past za druhou, většinou dovedně skrytou (resp. neviditelnou) a po spuštění naprosto smrtící. Principem při hraní IWBTF je namemorovat si jejich pozice a následně se jim zkoušet vyhnout. Parodie většiny arkád? Určitě! Zábava? Jen pro několik málo sebepoškozujících jedinců...

Minutu po minutě hraní IWBTF doprovází pocit, že si z vás vývojáři tropí legraci a baví je vás mučit. Ačkoliv jsme tu měli řadu nefér záležitostí,  IWBTF jde až na dřeň únosnosti a vyloudí úsměv jenom pokud máte hodně dekadentní smysl pro humor. Tváří v tvář podobné hratelnosti ustupují i veškeré výtky i retro grafice.

I Wanna Be The Fangame

IWBTF není zábavná, respektive pouze pro své vývojáře, kteří se nejspíše velmi smáli při představě, jak hráče překvapí odevšaď se vysouvající ostny, demoliční koule i jiné nevinné leč zde smrtícící předměty. Byť tak jde o nadmíru dobře nadesignovanou hru, rozhodně ji nemůžu s klidným svědomím nikomu doporučit jinak než jako ukázku, jak lze taky pojmout tvorbu nezávislé arkády.