Občas se stane, že po shlédnutí filmu či divadelní hry nevíte, jestli jste právě byli svědkem sofistikované parodie beroucí si na paškál nastavování zrcadla něčemu, nebo jestli jste viděli naprostou *******. Vlastně se to v dnešním postmoderním světě stává více než občas. Možná jsem tedy neměl být tak překvapen arkádou I Wanna Be The Fangame, u které se ve mně objevovaly totožné pocity – a hodnocení tak oscilovalo od 80 % po 10 %, až se nakonec ustálilo na mé osobní známce pro hry, které jsou tak špatné / divné, že si zaslouží cejch kultovních 42 %.
Je totiž bezesporu faktem, že I Wanna Be The Fangame (dále jen IWBTF) je hrou zpracovanou s nesporným talentem pro tvorbu kódu, map i s větší než malou porcí humoru. Hra ostatně vychází ze stáje tijital-games, kteří udělali i mix Grant Theft Auto s zombie her, Extinction 3D. Na druhou stranu je celá hratelnost zboku viděné arkády IWBTF založená prakticky pouze na mučení hráče, který je nucen donekonečna zkoušet postup masochisticky vyvedenými levely.
Každý z mnoha levelů je totiž ultimátně nefér. Na obrázku napravo máte jeden z těch prvních, obsahující jedinou „třešeň“ hry. Zatímco ve všech her se jedná o bonus, v IWBTF vás kontakt s třešní zabije, a to aniž by vám to hra předem jakkoliv oznámila. Každý centimetr IWBTF skýtá jednu vražednou past za druhou, většinou dovedně skrytou (resp. neviditelnou) a po spuštění naprosto smrtící. Principem při hraní IWBTF je namemorovat si jejich pozice a následně se jim zkoušet vyhnout. Parodie většiny arkád? Určitě! Zábava? Jen pro několik málo sebepoškozujících jedinců...
Minutu po minutě hraní IWBTF doprovází pocit, že si z vás vývojáři tropí legraci a baví je vás mučit. Ačkoliv jsme tu měli řadu nefér záležitostí, IWBTF jde až na dřeň únosnosti a vyloudí úsměv jenom pokud máte hodně dekadentní smysl pro humor. Tváří v tvář podobné hratelnosti ustupují i veškeré výtky i retro grafice.
IWBTF není zábavná, respektive pouze pro své vývojáře, kteří se nejspíše velmi smáli při představě, jak hráče překvapí odevšaď se vysouvající ostny, demoliční koule i jiné nevinné leč zde smrtícící předměty. Byť tak jde o nadmíru dobře nadesignovanou hru, rozhodně ji nemůžu s klidným svědomím nikomu doporučit jinak než jako ukázku, jak lze taky pojmout tvorbu nezávislé arkády.
zdroj: www.youtube.com