Ignac je po delší době opět jedna z adventur, jež se ve free podobě vyskytnou málo, ale začíná se snad blýskat na lepší časy. Pustil jsem se do hraní, a na jednou mi přišlo veškeré mé chování jako zápisy v deníku. Snad nebude vadit, když článek pro dnešek napíšu tímto stylem.
Po spuštění se na mě vyvalí intro udávající výtvarný styl nadcházejícího herního času. Opravdu, nemusela by se za něj stydět snad žádná komerční hra. Připomíná animované filmy vytvořené ve Flashi. Průběh intra jsem víceméně vyzradil v perexu, stojí ale opravdu za to ho vidět.
Stojím v Ignacově pokoji, rozhlížím se, co by se dalo udělat. Pravým tlačítkem zkoumám funkce. Je jich tu dost. Sbírání, otevření, prozkoumávání..jako u jiných her. Chvíli si funkce pletu a tak se mi často stane, že se otevření dveří dožaduji zrovna když je kurzor ve tvaru chůze. Trochu na to nadávám. Přesto se mi ze šuplíku podaří najít hezký zlatý klíč. Mám radost. Teď si vybavuji informaci z intra. Ignac hodlá utéci oknem. No bezva. Otevřením dveří se dostávám do temné předsíně. Visí zde nějaký obraz od málo známého malíře se zvláštním jménem Ossacip. Vidím schodiště dolů do obýváku. Chlapec mi radí, ať tam nechodím, jsou tam rodiče. Zkouším zdejší dveře, jsou zamčené. Zkouším použít klíč, (přijde mi to logické) ale bez úspěchu. Zřejmě je tu někde ještě jeden. Jelikož mi dochází, že s obtížností to nebude OK, zkouším osvědčenou metodu „všechno na všechno, přitom prozkoumat vše, co se dá“. Asi za 20 minut přináší tato metoda zasloužené ovoce. Mezitím mi telefonuje kamarád, postěžuji si mu na obtížnost Ignace. Dostávám se do koupelny. Seberu odtud hygienické potřeby. Dívám se na své systrayové hodiny. Je skoro 15 minut po půlnoci..snad už to dohraji. Za dalších 20 minut se tak skutečně stane.
Dost už o deníku, jde se na zhodnocení:Ignac opravdu exceluje grafikou, takhle propracovaná adventura se jen tak nevidí. Styl je comicsový, hýří pestrými barvami, takže se bude líbit i mladším hráčům. Spolehlivě zastíní některé animované filmy. Kresby jsou samozřejmě původní, akorát se mi zdá, že pro postavu tatínka v intru, se výtvarník ispiroval předlohou tatínka ze seriálu Dennis, postrach okolí, ale jinak bez větších připomínek, zpracování je zkrátka cool!
Hudební doprovod je také vynikající. Například hudba v předsíni silně navozuje atmosféru filmů s Laurelem a Hardym, v koupelně je to zase příjemný jazzík. A rozhodně si při outru náležitě vychutnejte Ódu na radost.
Horší je to s obtížností a nápady. Obtížnost je tak vysoká, aby dokázala ze hry čítající pouhé tři lokace (Pokoj, předsíň a koupelna) vyždímat alespoň 70 minut čistého času (tak dlouho trvalo dohrání mně). Např: Koho by napadlo zatřást třikrát (za sebou!!) zatřást postelí, když je vám oznámeno „Nic se nestalo.“?Také ovládání mohlo být lepší, nemusela ta být obsažena funkce „Mluvení“ S nikým se totiž mluvit nedá! Předmětů je ve hře docela dostatek, ale stačí vám pouze 4 až 5 k úspěšnému dokončení. Zde se mi to zdá nedotažené do konce. Přitom bych podobných srandovních scén, jako nakouknutí pod postel uvítal více. Například s pastou a kartáčkem na zuby se to přímo nabízí...
I tak je Ignac velice kvalitním výtvorem, poskytujícím aspoň tu hodinku zábavy s vynikajícím zpracováním a hudbou sebranou z MIDI archivů. Své záchranné poslání jsem vykonal, a to je hlavní, škoda nevyužitých nápadů a větší velikosti instalačního souboru (vzhledem k malé rozsáhlosti hry). Na oficiálních stránkách již je ohlášen druhý díl. Doufám, že tvůrci chybičky z prvního dílu vychytají, a bude se na co těšit!
P.S. Zdali si Ignac známku z matematiky opraví mi není známo...doufejme.
