Igneous – grafický zážitek roku

Suverénně nejlepší vizuál nabízí tahle adrenalinová arkáda o šutru utíkajícím z vybuchující sopky. Může ale pozlátko udržet pohromadě celou hratelnost?

ingeous_post

Lidé mají rádi rychlost. Rádi překonáváme jak rychlost zvuku, tak i číselnou cifru na dopravní značce. V rychlosti, zvláště v té zakázané, je svázaná energie. Nespoutanost. Svoboda. Co na tom, že překonávání Machu občas skončí nedobrovolnou účastí na tvorbě nového tunelu metra? Co na tom, že spěch na silnici občas vyvrcholí obmotáním auta kolem kandelábru? Risk je součástí požitku. Závislosti na rychlosti využívalo i mnoho slavných herních jmen - od Need for Speed, přes Wipeout a Skyroads až po klasické letecké simulátory á la Jane’s USAF. Pokud vám výše uvedené názvy asociují něco dobrého, budete Ingeous milovat. Jsou minimálně tři dobré důvody, proč je tahle závodní/kolejnicová hra patrně nejúžasnější původní freewarovku mnoha posledních měsíců.

1) Grafika – Nejspíš to, co vás udeří do očí jako první. Spíše než hra vypadá Ingeous jako typický benchmark. Seznam všech použitých filtrů a efektů je u této hry dlouhý jako Velká čínská zeď a je to sakramentsky poznat; jak na vzhledu, tak na zátěži. Nevýhodou je, že hra vyžaduje skutečně mastodontní konfiguraci, ale nějaké dva roky po Crysis nad tím snad už řada hráčů bude moct mávnout rukou. Na každý pád mě už první sekundy hraní způsobily udivený pokles čelisti, a to skutečné hraní ještě nezačalo. O to více je famóznější, že je engine Ingeous napsaný od nuly.

2) Level design - Sebelepší engine by byl k ničemu, pokud by ho hra neuměla správně prezentovat. Ingeous ale toto zvládá se zručností nejlepších hollywoodských mágů. Hrajete za středoamerický kamenný totem snažící se utéct z jícnu vybuchující sopky. Ve čtyřech levelech de facto pouze "utíkáte" před stěnou lávy a přitom se snažíte nespadnout spolu s bortícím se prostředím. Celé provedení ale zároveň vypadá neskutečně epicky a evokuje to nejlepší z Indiana Jonese či Mumie; či ho to dokonce i překonává. Zkrátka, je poznat, že Ingeous vytvořila skupina říkající si Going Down in Flames...

3) Rychlost – Perfektní fůze dokonalé grafiky a monumentálního level designu vytvořila adrenalin a atmosféru čistou jako na čerstvě napadaný sníh. Gameplay sám o sobě není geniální. Prostě letíte vybuchujícím prostředím a často spadnete do lávy. Vlastně za nepříliš dobře zvládnutou (ve srovnání s audiovizuálními úspěchy) hratelnost letí 10% z hodnocení dolů. Přesto je zážitek z všudypřítomné rychlosti doslova nepopsatelný a jistě nejen pro mě.

Ingeous zase nastavuje laťku grafiky ve freeware o něco výše a nepochybuji, že každý hráč, který hru rozjede, z ní bude podobně udivený. Pak ji snad kromě průměrnější hratelnosti či chybějících waypointů odpustíte i značnou krátkost či problémy se spuštěním na řadě sestav. Po pohledu na Ingeous se setsakra špatně vrací k retro plošinovkám jako je Megaman 21xx. Pro takovéhle zážitky mnozí z nás začali hrát hry...