Inaris: The Cloud Temple je jako pohodový příbuzný Portalu

Chrámy staré civilizace v Inaris: The Cloud Temple jsou vysoké jako samotná obloha. Cestu nahoru si tak musíte vytvořit sami, pomocí zvláštního artefaktu, rukavice, která umožňuje měnit prostředí chrámů a vytvářet si plošiny, které vás dostanou k cíli.

V éterické a nenáročné Inaris dokážete pomocí zvláštní rukavice manipulovat s prostředím a prohledávat vzdušné chrámy prastaré civilizace. Na akční momenty zapomeňte a nechte se ukolébat poklidnou hudbou a především povznášející atmosférou zdejších surrealistických míst.

Rukavice vám, pravda, neposkytuje tolik možností vyžití, jako slavný Portal Gun. Její schopnosti jsou mnohem „přízemnější“. Na označeným místech pomocí ní můžete aktivovat určité prvky prostředí a tak si vytvářet cestu dál. Tedy, ve zdejším světě spíš výš, než dál, protože vznášející se chrámy jsou konstruovány do výšky.

Pokud jde o ony prvky prostředí, povětšinou jde o jakési svítící sloupy, které se po aktivaci vysunou a vytvoří buď provizorní schůdek, můstek, nebo pilíř, po kterém se můžete nechat vyvést na vyvýšené místo chrámu. Sloupů je ale často hodně a když se chcete někam dostat, musíte si rozvrhnout, v jaký okamžik který sloup aktivovat.

Inaris: The Cloud Temple je tak vlastně kombinace logické hry a plošinovky, protože většina puzzlů je tady v podobě skákacích hádanek. Pokud ale během průběhu spadnete, nevadí. Hra vám promine, i když skočíte z nejvyšší věže někam do bezedné propasti. Po smrti se objevíte v základním hubu u portálu, kterým se vrátíte do poslední úrovně.

Ostatně, poklidná je celá atmosféra zdejších v mlhách zahalených chrámů. Kdosi tu vybrnkává jednoduché tóny na kytaru a sem tam zapíská mexická píšťala, což z Inaris činí dokonalou hru pro odpočinek po divokém dni.

Technicky je bez chyby a jediná výtka může mířit leda na grafickou stránku některých lokací, které se zdají trochu vybledlé a bez duše. Někomu také může přijít na mysl, že zdejší hádanky jsou až příliš přímočaré.