Invaders: Corruption - vesmířani opět zlobí

Hromady nepřátel, jejichž přesile musíte co nejdéle odolat. To už tu bylo mnohokrát. V čem se tedy Invaders: Corruption (ne)liší?

invaders: Corruption 2

Dnešní hra si poněkud troufale dala do názvu odkaz na legendu Space Invaders, přestože ji k ní prakticky nepojí žádné pouto. Mají sice společné téma akčních vesmírných stříleček, ale princip hraní je dost odlišný. V něm je totiž Invaders: Corruption typickou japonskou arénovou shoot ´em up akcí, v níž musíte vydržet co nejdelší dobu pod palbou nepřátel. Už od počátku tak máte jistotu smrti, ale záleží jen na vaší šikovnosti, jak dlouho budete jejím osidlům unikat. Jistou inovací v tomto konceptu je jakýsi „faktor drzosti“.  Pokud budete soupeřům unikat o vlásek a laškovat s jejich neohrabaností, získáváte energii pro vaše speciální bonusy.

Jinak vás čekají samé známé věci: power-upy vypadlé ze zabitých nepřátel, stupňující se obtížnost a množství nepřátel a celková přeplněnost herní plochy, která se rychle změní v jakýsi nepochopitelný barevný kaleidoskop. Možná vás napadne, jak se vlastně taková hra dá hodnotit? Těžko. Je to o pocitu, který ve vás ten chaotický celek vyvolá a docela přesně zde platí heslo, že i tento chaos by měl být nějak organizován. A to nejen vizuálně! A tady udělali autoři chybu, která mi nedává prostor (přestože jsem fanouškem těchto her) pro vyšší hodnocení.

Proklamativní výhoda, že se veškerý pohyb, nepřátelé a efekty generují automaticky, se zde totiž ukázala jako poměrně záškodnický virus. Soupeř se tak pohybuje náhodně a nemíří směrem k vám, takže si připadáte jako naštvaný Duken Nukem na přeplněné křižovatce, jenž se pouze snaží vydobít si prostor k životu. Samozřejmě při tom množství se vám docela často stane, že si nějaká ta breberka namíří směrem k vám, ale je to spíš dílo náhody, než soustavně vyvíjený tlak.

Invaders: Corruption byl navíc pravděpodobně naprogramován v Game Makeru. Když už někdo experimentuje s generováním čehokoliv, měl by si raději naprogramovat vlastní engine, aby rychleji pochopil, kde jsou limity jeho ztřeštěného nápadu. Tady se tak nestalo a i na rychlém počítači při maximálních detailech se hra dokáže nepříjemně sekat. Grafika má své kouzlo, přestože vypadá jako z dob osmibitů. Toto ztvárnění je u těchto her poměrně běžné, ale často jsou objekty úmyslně pixelovaté, ale efekty a animace plynulé. Zde je kostičkované naprosto vše a efekt je vytvořen odstupňovaným barevným rastrem v rozeznatelné oblasti.

Přestože jsem Invaders: Corruption poměrně negativně okomentoval, stále jde o kvalitní a zábavnou střílečku. Očekávám tedy, že většina hráčů by mu dala i vyšší hodnocení. Pokud však znáte japonské klasiky, kam se snaží hra sama zařadit, více než 65 % si bohužel nezaslouží.